Už nejstarší kultury dělily den podle pohybu slunce na nebi a stejně tak i noc podle měsíce. A tak to jde až dodnes, jen máme už i vteřinové ručičky na hodinkách.

Traduje se, že čas se jednou opravdu zastavil. Jestli je to pravda nebo není, se dnes už dopátráme těžko, ale mělo k tomu dojít v noci z 29. na 30. prosinec 1902 v Paříži v 1 h 5 min.

Přesně v tu chvíli se z ničeho nic v Paříži zastavily všechny kyvadlové hodiny a v prvním čísle „Bulletinu poznání“ z roku 1903 se také uvádí, že lidé v hlavním městě Paříži hlásili závratě, nevolnost a mdloby.

Záhadou není jen to, že se „zastavil čas“, ale také fakt, že se zastavily pouze kyvadlové hodiny. Hodiny poháněné pružinovým strojkem fungovaly vesele dál.

Pohyb kyvadla v hodinách ovlivňuje gravitační síla Země, to je lekce fyziky ze základní školy. Laickým vysvětlením by tedy mohlo být zastavení působení gravitační síly. To by však museli v tu chvíli být všichni Pařížané ve stavu beztíže a toho by si opravdu všimli. Takže tuto teorii můžeme vyloučit.

Ředitel hlavní meteorologické stanice oficiálně uvedl, že tou dobou nebyly v atmosféře zaznamenány žádné anomálie ani jinak podezřelé jevy.

Zastavení času v Paříži nebylo nikdy odborně vysvětleno.

Dnes tuto zvláštnost občas vytáhne na světlo světa někdo ze záhadologů. Jednou z teorií je, že měla událost něco společného s mimozemskou civilizací. Objevily se spekulace o vojenském experimentu nebo o střetu Země s miniaturní neutronovou hvězdou v oblasti Paříže.

Všichni jsme si v životě prošli chvílemi, které byly natolik krásné, že jsme si přáli, aby se zastavil čas a my bychom v nich mohli setrvat alespoň o malý kousek déle.

Jak ukazuje záhada z Paříže, zase taková legrace by to nebyla, pokud by se nám naše přání vyplnila.