V patnácti letech se objevila na titulní straně prestižního Vogue. Od té doby uteklo bezmála sedmdesát let. I dnes je Carmen Dell’Orefice vyhledávanou modelkou.

Když jí bylo třináct, zastavila ji na ulici v New Yorku žena profesionálního fotografa. O rok později už seděla jako vzor pro Salvadora Dalího. Následovala práce pro nejzvučnější jména světové fotografie – Cecila Beatona, Normana Parkinsona nebo Richarda Avedona.

O několik desetiletí poté, když už všechny její vrstevnice sedí doma v bačkorách, fotí kampaně pro Rolex, Gaultiera, Galliana a Muglera.

Carmen netvrdí, že je její vizáž zadarmo. Od jistého věku si dopřává plastické operace a celý život dbala na správnou životosprávu. Ve svých dvaaosmdesáti proto vypadá na krásných šedesát.

Co se týče osobního života modelky, možná by stálo za to ho zfilmovat.

Narodila se do rodiny italského imigranta a Maďarky. Rodiče žili odděleně, ale nikdy se nerozvedli. Carmen sama byla vdaná třikrát, poprvé v jednadvaceti – po pěti letech randění a třech ilegálních potratech. Jmenoval se Bill. Carmen mu porodila dceru Lauru. Bill nebyl z nejvěrnějších, a tak brzy došlo na rozvod. V osmadvaceti potkala Richarda Heimanna. Ten se však ukázal jako nevyzrálý muž. Ani toto manželství nevydrželo.

Třetím Carmeniným mužem byl architekt Richard Kaplan. Spolu strávili jedenáct let. I tohle manželství skončilo u soudu.

Milenců měla modelka spoustu – od zmíněného fotografa Parkinsona přes moderátora Davida Susskinda až třeba po multimilionáře Normana F. Levyho.