Je to děsivé, ale je to tak!

Ženské srdce nejvíce zaplesá, když se v televizi objeví milovaný hrdina, jehož hlavní předpoklad musí podle všeho být absence emocí. Povětšinou jich není ani schopen. Láska je pro něj velká neznámá. Někteří, jako například Dexter, se ji pokouší alespoň dobře předstírat. Většinou tihle „super muži“ vůbec nerozumí legraci, nepochopí žádný vtip, a tudíž vás rozhodně nepobaví. Sami jsou schopni se nejvíc zasmát, pokud urazí své okolí, a v realitě by byli naprosto nesnesitelní.

„Nejsem psychopat. Jsem vysoce funkční sociopat. Vygoogli si to.“ Doslova oznamuje Sherlock Holmes ve stejnojmenném seriálu. Další oblíbenec, sériový vrah Dexter Morgen se pro změnu řídí jakýmsi etickým kodexem, podle kterého zabíjí. Doktor House, diagnostik, bez kousku soucitu, pro kterého jsou pacienti jen soubor masa a kostí. Nejúspěšnější současný sitcom, Teorie velkého třesku má za hlavního hrdinu Sheldona Coopera, bláznivého vědce, taktéž sociopata a ještě navíc s Aspergerovým syndromem. Tedy určitou formou autismu.

Mohli bychom pokračovat například seriálem IT Crowd. Ale došli bychom ke stejnému závěru. Diváci a především ženy milují hlavní hrdiny vyznačující se velkou inteligencí a úspěšným životem, navíc bojující s nějakou formou závislosti a především bez citů.

Není to trochu děsivé? Kam se ztratily touhy po romantických mužích, kteří nosí snídaně do postele?