Když byl Jack Marsh malý, jídla se vyloženě bál. Měl z něj panický strach a raději byl o hladu, než by si zkusil strčit do pusy něco, co už dříve neochutnal. „Říkal jsem si, že mi to jídlo nechutná nebo s ním něco je, ještě před tím, než jsem si ho dal vůbec do úst.“ Pořád ale někde běhal a skotačil, a jelikož do toho nejedl, začínal být hubenější a hubenější.

Díky tomu si vytrpěl spoustu ponižování nejen ve škole, ale i při dospívání, když odmítal jíst na večírcích a v restauracích. Před tím, než ho anorexie zcela pohltila a mohl se z něj stát kostlivec, se začal zajímat o posilování.

„Jenže jsem zjistil, že nemůžete posilovat, pokud se předtím nenajíte. Bylo jedno, kolik hodin strávíte cvičením. Když nejíte, je to úplně jedno, co děláte,“ říká teď.

Musel se tedy donutit začít pořádně jíst a ochutnat i nové věci, protože chtěl vypadat lépe a necítit se trapně ve společnosti. „Moje touha nevypadat jako vychrtlík byla větší než ten strach z jídla. Tak jsem to překonal.“

Změnil dietu, začal brát proteinové prášky a začal nabírat na váze i na svalech. Třikrát týdně intenzivně 45 minut cvičil v tělocvičně a dneska vypadá, že by klidně mohl dělat profesionálního modela. Prozatím to zkusí na soutěži kulturistů. A co je jeho snem? Mít vlastní tělocvičnu a poradit dalším lidem, co dělat, aby vypadali jako on.