Vypadá to jako pořádný horský blizard, kdy na silnice nasněží metry sněhu, fičák vám hrne ledové křupky přímo do tváře a pod bundy, a když se na to díváte z okna, nejenže byste nevyhnali ani psa, ale ani tu myš, co vám prožírá krabice ve špajzu.

Ale tohle není nikde v Utahu nebo v Alpách, je to v Maďarsku, právě je srpen, všude je teplo a cesta vede kolem řeky. Mocný Dunaj se stal líhní biliónů a biliónů jepic, které se vydaly v obrovských mračnech do světa užít si svých pět minut slávy, respektive života.

Je to skoro jak z nějakého hororu, jako deset ran egyptských. Kdo vyšel v tu dobu ven, musel se prodírat doslova pekelnými nálety hmyzu, který zalétával do úst, do vlasů a pod oblečení. Ti odvážnější si zajímavý úkaz fotili, ti znechucení raději nevylézali z bytu či auta.

Pravda, vidět tohle a zemřít by se skoro dalo říct, ale ruku na srdce, zažít to na vlastní kůži zrovna není dvakrát příjemné. A pak – kdo bude uklízet všechen ten jepičí nepořádek?