Pán se prochází po obchodě s drobným zvířectvem a najednou si všimne papouška, který nemá žádné nohy, a přesto sedí na bidýlku. Pán se nahlas podiví: „Co se stalo tomu papouškovi?“ Papoušek na to: „Já už jsem se tak narodil, takže jsem papoušek mrzák.“ Pán: "Cože?

Ty umíš mluvit a dokonce i odpovídat na otázky?" „Jasně. Já jsem velmi inteligentní papoušek.“ Pán: „Aha, tak mi vysvětli, jak se, prosím tě, udržíš na bidýlku, když nemáš nohy?“ Papoušek: „Je to sice dost trapné, ale když to chcete vědět – obtočím pevně svého pinďoura kolem bidýlka a tak se udržím. Naštěstí to díky peří není vidět.“

Nadšený pán si papouška koupí. Týdny ubíhají a papoušek je senzační. Má velký smysl pro humor, je sympatický, o všem si s pánem povídá a ten v něm našel svého společníka. Jednoho dne se pán vrátí z práce, papoušek udělá tiše: „Ssss,“ a naznačuje křídlem, aby šel pán k němu.

Když se tak stane, papoušek spustí: „Nevím, jak bych vám to řekl, ale týká se to vaší ženy a pošťáka.“ Pán: „Co to neslyším?“ Papoušek: „Když totiž dnes pošťák přinesl poštu, vaše žena mu otevřela jen v noční košilce a vášnivě ho políbila.“ Pán: „COŽE? A co bylo dál?“ Papoušek: „Pošťák vešel do bytu, vyhrnul jí košilku a začal ji laskat po těle.“ Pán: „Bože! Co bylo dál?“

Papoušek: „Pak si pošťák klekl a začal ji líbat po celém těle. Začal u ňader a pomalu pokračoval směrem dolů…“ Pán: „Dál, dál! Co bylo dál?“ Papoušek: „Dál, dál… To kdybych věděl! Postavil se mi pinďour a rozbil jsem si držku.“