Stanley Thornton je třiatřicetiletý Brit, který si libuje v tom, že nechce nikdy dospět. Sám tvrdí, že se takto vyrovnává se svým dospěláckým životem, i když nutno říct, že vlastně žádný nemá.

Obézní mladík, u nějž se ani nedá říct, že by měl kdy dívku, už totiž osmnáct let žije tak, jako by byl malé nemohoucí batole. A matka ho v tom ještě podporuje a svému synovi poskytuje veškeré zázemí, aby nemusel nic dělat a mohl se cítit jako malé dítě.

Stanley má svůj vlastní pokojíček, kde má postýlku s ohrádkou, samozřejmě pro jeho obří velikost, spousty hraček a hlavně svoje milované dudlíky. Bez nich nedá ani krok a počítají se na desítky. Jako každé správné dítě pije zásadně z kojenecké lahve, dokonce si vybírá i sunar, jí jenom dětské kaše a nejraději je, když jej někdo krmí.

Naštěstí se přebaluje sám. Slyšíte dobře, Stanley totiž nosí pleny, a to dětské, pod něž si dává ty dospělácké, aby mu nespadly. Jak sám říká, na nočník sice už umí chodit, ale bez plen se cítí nesvůj. A ano, do nich vykonává svou potřebu. Za týden spotřebuje několik balení.

I Stanley by si rád našel někoho pro život, ale namísto dívky hledá matku. Přes videochat si hledá další ujeté Angličanky, které by se o něj staraly, krmily ho, chodily s ním na hřiště, koupaly jej a četly mu pohádky. Nemáte zájem?

Ani ne, že. My to věděli.