Novináři měli v rámci avizované premiéry jen dva úkoly. Nehejtovat výkon Ivany Gottové, i kdyby byl na úrovni Simony Krainové (nakonec prý byla lepší než Krainová, gratulujeme), a za každou cenu pořídit naturalistické snímky na smrt nemocného expolitika Stanislava Grosse, jehož utrpení amyotrofickou laterální sklerózou si nechutná část čtenářů bulváru doslova vychutnává a mele něco o božích mlýnech, a to i přesto, že žádné boží mlýny nade vši pochybnost neexistují, ostatně podívejte se, kolik nacistických zločinců zemřelo v Argentině až po devadesátce.

Zatímco z událostí posledních dnů rozmrzelý Karel dorazil a představení nadšeně překlepal, aby po něm „soudně“ prohlásil, že bude muset ještě hodně cvičit, aby se mohl vedle Ivany postavit, nebohého Stanislava Grosse nakonec nepřinesli, strašlivá choroba, kterou by inteligent nepřál ani největšímu nepříteli, natož politikovi sociální demokracie, který nebyl nikdy za nic odsouzen, mu to zřejmě nedovolila.

Jeho paní Šárka přivezla na premiéru dceru Natálku (12), která ve hře hraje, a dlouho před premiérou se poflakovala ve foyer, aby po představení naopak soudně odmítla absolvovat mediální kolečko, v rámci kterého se jí pravidelně nikdo neptá na zpívající dceru, ale umírajícího manžela.

Top hlášky Karla Gotta (75) z rozhovoru, který po generálce i premiéře poskytl spolu s prostitutkou z muzikálu (Gottová byla nepochopitelně mezi lidmi v kostýmu ze hry):

„Myslím, že po dnešku už bych musel být velmi zle naladěný kritik, abych v tom něco našel.“

„Dostala velmi silnou výzvu.“

„Budu přemýšlet o tom, udělat někdy něco dohromady.“

„Budu muset ještě hodně cvičit.“