Graham se před devíti lety vzbudil naprosto přesvědčen, že je mrtvý, ačkoli veškeré tělesné funkce byly naprosto v pořádku. Blázen? Ne. Nemocný velmi vzácným Cotardovým syndromem.

Jde o stav, při němž si nemocný myslí, že mu chybí nějaké životně důležité orgány nebo že je mrtvý. Tento syndrom byl pojmenován po pařížském neurologovi Julesovi Cotardovi, který ho poprvé popsal na případu své pacientky. Ta žila v přesvědčení, že jí chybí všechny tělesné orgány. Proto přestala komunikovat s okolím a jíst.

A to přesně udělal i Graham. Přestal kouřit, jíst, stáhl se a začal trávit čas v rakvích, kde se prý cítil nejpřirozeněji, tedy nejblíže svému vnitřnímu pocitu – pocitu smrti. „Ztratil jsem čich, chuť. Nepotřeboval jsem jíst. Proč taky? A nemluvil jsem, vždyť nebylo o čem,“ vzpomíná na nejhorší období svého života Graham.

Důkazem toho, že nešlo jen o Grahamův rozmar nebo snahu na sebe upozornit, budiž výsledek testu, který provedl neurolog Steven Laureys z univerzity v belgickém Lutychu. Při pozitronové emisní tomografii se ukázalo, že Grahamův mozek opravdu vykazoval extrémně nízkou činnost. „Skenováním a analýzou snímků mozku se zabývám již patnáct let a nikdy jsem nic takového neviděl,“ tvrdí Laureys. Grahamův mozek se po celé měsíce choval, jako kdyby byl pod celkovou anestézií nebo ve spánku.

Jen díky intenzivní terapii se Graham nakonec pomalu začíná začleňovat zpět do normálního života.

Mnoho jiných pacientů postižených tímto syndromem umírá na vyhladovění, protože mrtví lidé prostě jíst nepotřebují. Graham prý smrt už neplánuje. Tedy ne v nejbližší době.