Forde se celý život potýká s vážnými psychickými porchami, které mu působí značné potíže. Je posedlý tělesnou hygienou a ve sprše tráví denně třeba tři hodiny. Své tělo někdy drhne, dokud není úplně rudé. Kvůli tomu nemůže mít normální zaměstnání, jelikož stále chodí pozdě. Všechny denní činnosti dělá v latexových rukavicích, jídlo požívá pouze z plastových obalů nebo nádobí a okamžitě po požití používá hygienické kapesníčky, kterými provádí svou přehnanou očistu. Někdy si zase myje ruce až 75krát za den.

To však není všechno, Stephen je posedlý nejen čistotou, ale i svým tělem. Touží být perfektní. Proto mnohdy hladoví do úmoru a často se prý potýká s anorexií. Je schopen cvičit i několik hodin denně a téměř nejíst. Za plastické operace a procedury zaplatil celkem 150 000 dolarů. Nemůže si pomoci, prostě musí být perfektní.

Pokud by Stephenovi bylo odepřeno vykonat svou každodenní očistu, trpěl by pocitem, že se něco hrozného stane. Za jeho život s ním pracovalo asi 15 různých psychiatrů a pouze jeden dosáhl nepatrného úspěchu, kdy Stephenovi odepřel umytí rukou po tři dny a nechal jej zkoumat jeho tvář v zrcadle.

Kvůli těmto nemocem nemá šanci na normální vztah. Jeho obsese vlastním tělem mu nedovolí se svléknout do naha před druhou osobou, natož ji vpustit do vlastní postele kvůli strachu z možných bakterií.

Jeho nemoc je nekonečným bojem a poruchy se nedají vyléčit. Žádná terapie ani medikamenty nemohou poruchám zamezit úplně. Jedinou funkční terapií zůstává jistý humor, který Stephenovi zbývá. Snaží se svou nemoc mysli brát s humorem, jedině tak ještě zůstává při smyslech.