„Lidé, proč jste cinkali v listopadu 89 těma blbýma klíčema? To vám chyběli exekutoři, bezdomovci, otrocká práce, vysoká kriminalita, tunelování, nezaměstnanost, sociální jistoty? Hlavně že máte banány,“ tak tahle nechutná věta koluje po Facebooku a tisíce Čechů ji se vztekem lajkují.

Pořád tu otravují vzduch tisíce lidí, kteří tvrdí, že za komunistů tu byl ráj na zemi. Veřejný prostor zamořují názory, že za komunismu jsme se měli lépe. Tisíce frustrovaných chudáků píší do internetových diskuzí, jak se za komančů měli báječně a jak Havel všechno zkazil. Je to jako mor, který se nedaří vymýtit.

Ale vraťme se k mému dědovi.

Můj děda byl komunista. Okresní funkcionář, muž, který věřil socialistickým ideálům.

Jeho bratr komunisty nenáviděl. Tvrdil, že komunisté jsou zlo a tuhle zemi přivedli do marasmu. A jednoho dne bratr mého dědy emigroval do Kanady.

To byla pro dědu rána. Bratr oddaného komunisty utekl do Kanady. Jak mu tohle bratr mohl udělat?

A protože byl děda oddaný komunista, tak ke konci svého života dostal výjezdní doložku a jel bratra do Kanady navštívit.

Odjel tam jako spokojený muž.

Když se vrátil, byl z něj zlomený chlap.

„Oni mi celý život lhali. A já těm lhářům sloužil,“ chodil po vesnici a bědoval, jakým zločincům zasvětil svůj život.

Pak děda už radost z života neměl. Prozřel, pak mlčel a pak umřel.

Stačila mu jedna cesta do Kanady, aby se mu krutá pravda o komunismu zjevila v plné nahotě.

Komunisté by měli prozřít, mlčet a umřít.