„Buď zticha, dělej, co ti říkám, a neublížím ti,“ snažil se ji zklidnit útočník.

Jenže mladá žena se ho nezalekla a začala mu nadávat: „Myslím, že jsem ho poslala do p*dele,“ vypověděla u soudu. Willis ji znovu udeřil pěstí a dál strhával její šaty.

V tu chvíli však „oběť“ obrátila situaci pomocí jednoho z chvatů, které se naučila v hodinách kickboxu.

„Věděla jsem, že mu buď zlomím ruku, nebo ho to bude hodně bolet.“

Ruku se jí bohužel zlomit nepodařilo, Willis se z jejího chvatu dostal a znovu ji několikrát udeřil pěstí. Mladá žena byla na okamžik omráčena a útočník se dále pokoušel o stažení šatů. Nohy byly ale stále volné, a tak je dala kolem útočníkova krku a co nejpevněji je stiskla.

Willis začal lapat po dechu a zuřivě mlátil dívku do obličeje.

„Zavřela jsem oči, zkoušela to vydržet a doufala, že za chvíli omdlí.“

Povedlo se. Útočníkovi došel dech a upadl do bezvědomí. Ženě se podařilo doplazit k nejbližšímu domu a Willis se mezitím dal na útěk.

Policisté ho ale záhy zadrželi a zmlácená oběť ho bezpečně poznala.

Willis se k znásilnění přesto odmítal přiznat a tvrdil, že dívku sice napadl, ale rozhodně v tom nebylo nic sexuálního. Jeho DNA se ale našla na spodním prádle oběti, a tak o vině nemůže být sporu. Soudce William Hart poslal útočníka na psychiatrické vyšetření, na jehož základě rozhodne o délce Willisova trestu.

Co se týče oběti, tak soudce dokonce trvá na tom, aby mladá žena dostala alespoň symbolickou finanční odměnu od státu za její příkladné chování. Takovýto odpor ze strany oběti totiž rozhodně není běžný.

„Tato žena si zaslouží chválu ze všech stran a já tak nyní veřejně činím,“ uzavřel případ.