Smrt Štěpána Mažňáka (†78), pro menší část veřejnosti, která neuznává Jaroslava Foglara (†92) či Chalupáře jako božstvo, herce Václava Sloupa, je sice smutná, ale ještě smutnější je, že se nepíše o její příčině, což by mělo být u celebrit, tedy osob veřejného zájmu, tak nějak samozřejmé.

Zasvěcení samozřejmě vědí, že Sloup krom stařecké demence (běžné onemocnění seniorů) neměl daleko ke skleničce alkoholu, na což se ho na sklonku tisíciletí začali tak často ptát novináři, že zvažoval odchod do ústraní, což také nakonec učinil a dožíval v domově seniorů v Libochovicích.

Pomineme-li fakt, že demenci často způsobuje nadměrné užívání alkoholu, mohlo by se krásně tvrdit, že Sloup zemřel na komplikace spojené s cukrovkou, která ho velmi dlouho trápila.

To ale nečteme a důvod je nasnadě, příčina hercovy smrti prostě tak nějak zřejmě, prý, údajně, ježíšmarjá to je nechutné o tom psát, souvisela s játry a dalším vyčerpáním organismu, který byl přes varování lékařů až do konce decimován lihem a cigaretami.

Pan Sloup prožil velice bohatý život a je skvělé, že se dožil skoro osmdesátky, ke které se blížil mílovými kroky, i přes velkou spotřebu cigaret a alkoholu. Taková je pravda a bulvár nemá lhát. A kdybychom napsali, tak jako konkurence, že „příčina smrti není známa“, tak bychom lhali. Tečka.