V pátek jsem byla strašně unavená a naštvaná na celý svět. Ornella mě štve ohledně půjčování malého, Michal, to je můj muž, je pořád v práci, je až moc zodpovědnej, už to fakt někdy hraničí s nemocí…

A tak jsem šla večer se psem, abych si pročistila hlavu, a potkala jsem sousedku a ta mi řekla, že U Výfuku, to je taková hospůdka a bar udělaný z garáže u nás v Hostivici, je super živá hudba a nějaký kluci tam hrajou na kytary a ať přijdeme.

No řeknu vám neměla jsem vůbec chuť, vypadala jsem fakt otřesně – tepláčky, k tomu gumová botka, ve které jsem měla ponožky, navrch jsem nebyla namalovaná, no prostě otřesný.

Pak okolo 22. hodiny přijel Michal. A že se hraje U Výfuku, tak by si dal pivo, a ať teda jdu s ním. Přišli jsme tam, bylo naprosto narváno a já jsem rozrazila dveře v tomto modelu… Super parta lidí, skoro všichni jsme se znali a holky na mě hned volaly, ať si jdu s nimi dát sektík. A už to jelo v režimu vodečka – šampíčko…no síla.

Do toho kluci začali hrát fakt starý písničky, který jsem neslyšela tak 25 let. A to mě prostě položilo. Začaly mi téct slzy, nedalo se to zastavit. Ten koktejl písniček, dobrých kamarádů, kterým je úplně fuk, jak vypadáte nebo co se o vás píše, a do toho alkohol… Byla to naprosto čistokrevná duševní terapie a očista. Najednou jsem si uvědomila, že když člověku bylo nějakých 19 let, byl pořád optimistickej a rozesmátej a hlavně nebral věci tak fatálně a tragicky. Stejně se vždycky věci vyřešily a bylo fajn.

Položila jsem si otázku, jestli má cenu se vlastně teď neustále rozčilovat a zbytečně stresovat. Jestli by nebylo lepší se mít víc rád a nebýt na sebe pořád tak náročný: být geniální matkou, bezchybnou manželkou atd. A došla jsem k tomuto – budu se víc smát, nebudu řešit každou volovinu, nechám dětičky, hlavně to starší, projít si životem bez berličky jménem máma. Budu se víc věnovat kamarádkám, Michalovi a budeme si užívat života, protože to, co tady nestihneme, už nám nikdo nevrátí.

Tak tedy, dámy a pánové, moje rada je, nechme, ať je náš život zase tak trochu sex, drogy a rokenrol…

Ale nepřehánějte to, aby z nás nebyly předčasně trosky…

Krásné letní dny Vám přeje

Vaše Monika