Drazí čtenáři, dnes bych se s vámi ráda podělila o můj náhled a názor na šťastné manželství a slavení výročí svatby.

Na toto téma mě přivedla víkendová oslava výročí naší svatby. Už to je 21 let… hrůza.

A tak vám teď nastíním, jak dříve naše oslavy probíhaly. Začneme tím, že vše probíhalo na den přesně, Michal všecko dlouho dopředu plánoval, chtěl být úžasně originální, vše chtěl mít ve své režii, dárek byl přehnaně drahý a kytice neúměrně veliká :-).

Jak většina žen zná ze své vlastní zkušenosti, roky běží, aktivita trochu polevuje, dárečky jsou trošinku méně nákladné a organizace je čestně předána na náš hrb atd…

Dámy, nevím, jak vaše, ale moje praxe po 21 letech je následující. Dlouho dopředu vše nenápadně připomínám, snažím se být častěji milá a přítulná. Restauraci rezervuju také já, na dáreček dostanu peníze a jdu si ho vybrat sama a květinu dostanu v květináči, aby mi zřejmě dlouho vydržela. No, nicméně po měsíci zdržení od původního data svatby jsme vyrazili do úžasné restaurace.

Byla krásná atmosféra, svíčky, vínečko. V jeho očích byl příslib nočních radovánek a najednou Michal, kterému se původně nikam nechtělo, povídá zcela vážně a rozzářeně: „Miláčku, to jsem to krásně zorganizoval a vybral krásné dárečky a vidíš, nakonec je dobře, že jsem tě sem vytáhl, viď?“

A já bez sebemenšího zaváhání odpověděla: „No jsi fakt úžasnej a jsem ráda, že tě mám, lásko!“.

Protože, milé dámy, i když my známe pravdu, tak se nemá cenu dohadovat, protože to, že po 21 letech s vámi jde muž rád na večeři a nakonec je šťastný jako malé dítě, se přece počítá, no ne? A milujme své protějšky za to.

Tak přeju krásnou oslavu vaší svatby, užijte si ji a nezapomeňte na to, že muži jsou věčnými chlapci a nesmíme se na ně zlobit, ale naopak je milovat a odpouštět jim malé prohřešky.

A vy muži, milujte nadále své krásné a šikovné ženy, protože ony milují vás,

Vaše Monika