Když byla Brittani dítě, jeden z členů její rodiny ji 6 let zneužíval. Od pěti do jedenácti let. Byla z toho v depresi a hrůzné myšlenky zaháněla jídlem. Když se po maturitě vdávala, vážila 178 kilogramů.

Manželovi se líbila, jaká byla, a tak neměla pro nic motivaci. Jídlo bylo stále jejím nejlepším kamarádem, a když nejedla, měla silné bolesti. Na jídle si vypěstovala závislost. Přibrala ještě sto kilogramů a s manželem tak nemohli mít ani sex. Brittani se tak styděla, že se před ním nikdy nesvlékla. Bála se totiž, že kdyby ji viděl nahou, byl by naprosto znechucený.

Nejvíc Brittani trpěla, když se sprchovala. Nevešla se do sprchy, takže to bylo trochu náročnější. A také i když se několikrát vydrhla, přišlo jí, že pořád páchne.

Když se šla jednoho dne sprchovat, už se tak naštvala, že si řekla dost. Vyhledala odbornou pomoc a udělali jí žaludeční bypass. „Po operaci jsem se cítila strašně provinile. Jídlo bylo můj nejlepší přítel a já jsem si připadala, jako bych ztratila někoho velmi blízkého,“ řekla Brittani.

Dnes je nadšená a rozhodně ničeho nelituje. Za rok shodila sto kilo a získala zpátky ztracené sebevědomí. S manželem se milují teď mnohem víc, začali randit a chodit do společnosti a konečně se teď můžou pomilovat. „Jsme si tolik blíž. Konečně nejsme jen spolubydlící, ale žijeme spolu jako muž a žena,“ pochvaluje si Brittani.