Byly to dcery reverenda Fletchera Sutherlanda a měly se proslavit zpíváním. Jejich otec očekával, že rodinu vyvedou z chudoby, když budou jezdit s potulným cirkusem nebo obrážet jarmarky a oblažovat lidi svým zpěvem. Ale holkám vokály zrovna moc nešly.

Zpívaly tak nějak dost průměrně, přesto se na ně chodily dívat zástupy lidí. A otec rychle přišel na to proč. Sestry Sarah, Victoria, Isabella, Grace, Naomi, Mary a Dora totiž dostaly do vínku dar kvalitních a zdravých vlasů, které dosahovaly neuvěřitelných dé­lek.

Dívky je měly až po paty a dohromady jejich vlasy měřily až třicet metrů. Najednou všechny ženy chtěly být jako ony, sestry se začínaly fotografovat a umělci prodávali jejich kreslené portréty. Začaly proto vybírat na sebe vstupné a jejich marketing šel ještě dál.

Otec sester totiž „vyvinul“ speciální tonikum, které po nich pojmenoval a prodával ho jako zázračný šampon na vlasy. Byla to prostě jen směs lékárenských vodiček s účinky obyčejného šamponu, ale na trhu to fungovalo skvěle. Marketing v 19. století se od toho dnešního moc nelišil.

Rodina Sutherlandových se díky výrobku a slávě sedmi dcer zmohla tak moc, že si dokonce kolem roku 1888 zbudovala obrovský čtrnáctipokojový dům. Měli postele dovezené z Evropy, křišťálové lustry, služky a kuchaře. Dům nakonec do základů vyhořel a jako správné celebrity promrhaly sestry všechny svoje vydělané miliony. Zemřely chudé a opuštěné.