Když jde pětatřicetiletá Jo na autobus, lidé ji na zastávce pouštějí sednout, stejné je to v autobuse. Jo je totiž ve vysokém stupni těhotenství a každou chvíli porodí. To si tedy aspoň myslí lidé okolo, ale Jo těhotná rozhodně není a žádné dítě na cestě ani nebude.

Jo má totiž těžkou cirhózu jater a není ani jisté, jestli ji transplantace udrží na živu. Zavinila si ji těžkým pitím, ale ani vyléčení z alkoholismu jí nepomohlo. Několik zdravotních indispozic se postaralo o to, že Jo těžce onemocněla a každé tři týdny musí dojíždět do nemocnice na velmi bolestnou proceduru, kde jí z břicha odčerpají 23 litrů tekutin.

Protože její játra nepracují správně, tekutiny, respektive odpad obsahující toxiny, se jí usazují v břiše a přímo ji ohrožují na životě. Dvanáct litrů tekutin z ní doktoři vypustí během osmi hodin a po celé proceduře je Jo lehčí asi o devatenáct kilo.

Jo ví, že moc šancí na dlouhý život nemá, a přestože ji nikdo nenutil pít, cítí se jako oběť. Než onemocněla, pracovala pět let v baru, doslova dle svých slov obklopená alkoholem. Nedokázala odolat a zahájila kariéru těžkého pijana. Dokázala kromě jiného zvládnout tři lahve vína denně.