„Pavle, ty určitě budeš chtít napsat Frackovo okno k Vašíčkovi a tý jeho holce, co chce dědit, že jo?“

„Jo.“

„A počkej, a co si o tom myslíš?“

„Nemá nárok ani na korunu! Nic!“

„Ty jsi můj člověk.“

Takhle začala naše konverzace, jejímž výsledkem je článek našeho šéfredaktora, že snoubenka zesnulého Vašíčka by neměla dědit už proto, že byla špatnou zlatokopkou, čímž jsem považovala tohle téma, co se týče našich názorů, za uzavřené.

Dokud jsem nezačala číst komentáře lidí na Facebooku a pod články, které se do nebe volajícímu případu dědictví po mrtvém hokejistovi Josefu Vašíčkovi (†30) věnují.

Viděla jsem toho už hodně. Jak povstalci řežou rukojmím hlavu, nechutné operace a pokusy na živých tvorech a lidech, neskutečné dojáky z lidského života, zoufalé lidi dělající ještě zoufalejší věci, morálku překračující fotky mrtvých těl dětí ze sestřeleného letu MH17, ale žaludek se mi příslovečně obrátil až teď.

Protože stav ženského myšlení, co se týče peněz partnera a manžela, je u nás přímo alarmující a popravdě, jsem ráda, že nejsem chlap. Klepala bych se hrůzou o svou finanční existenci dnes a denně.

Michaela Jajtnerová, dívka, se kterou Vašíček chodil, chce peníze z jeho dědictví. Po vztahu, jenž trval sedm let a nebyly v něm děti. Ježiši, i konzervy ve sklepě mojí babičky jsou daleko starší než tohle „soužití v jedné domácnosti a bůhví, jak to vlastně bylo“. Nyní tedy nastává největší trapnost pod všemi trapnými slunci, a to dokazování u soudu, že Jajtnerová s Vašíčkem aspoň rok sdílela jednu domácnost, vypovídat chodí jeho kamarádi a Vašíčkovi rodiče musí mít pocit, že se ocitli někde ve špatném snu.

Váš manžel a váš partner není vaše krev. Jak vůbec může mít někdo tu drzost si myslet, že peníze, co vydělá váš protějšek, by měly patřit i vám? Ty jsou akorát pro vaše společné dítě, které se o sebe postarat nemůže. Vy ano. Že sedíte patnáct let doma na zadku a vymlouváte se na starost o domácnost, tím pádem neumíte a nevyděláváte nic, je váš problém, není v tom nic jiného než vaše pohodlnost.

Dospělý člověk odpovídá sám za sebe a není povinnost jiných ho živit. V diskuzi o Vašíčkovi se na mě linou vyloženě hraniční názory o tom, že krátká a bezdětná společná domácnost je už stejná jako manželství s potomky, a jedna z nich si dokonce přeje, aby to zde bylo jako v Anglii, kde už po dvou letech s partnerkami zacházejí jako s manželkami čili je oprávněná i dědit.

Proč, proboha? Ona snad něco do něj investovala? Kdybych já měla syna a věděla bych, že už po dvou letech támhle nějaká holka, co s ní žije, by mohla dědit, udělám všechno proto, aby z jeho peněz a majetku neviděla nic, dokud v tom nebudou děti, o něž je třeba se postarat. Kde je psáno, že spolu budou až do konce života? Jak může někdo vědět, že by se za rok nerozešli? Jak může Jajtnerová vědět, že by si ji vzal? To říká ona, jak to měl v hlavě srovnané Vašíček, to už nám nikdo neřekne.

Láska je cit, nedá se vyměřit ani vyvážit penězi. Do každého vztahu jdete vždy s určitým riskem a měli byste se podle toho zařídit. České ženy si až moc zvykly na to, že naše soudnictví umožňuje sdírat chlapa (i mrtvého, jak je vidno) z kůže. Rozvody s výživným na manželku, nejohavnější věc v českém zákoníku, vlastně legálně potvrzená krádež peněz vašeho partnera. Dorovnání životní úrovně bývalé manželky je k čemu vlastně? Už ji nemiluju, proto jsem od ní odešel, tak proč bych se o ni měl ještě starat? Že vychovala naše děti? Fajn, rozdělíme si společný majetek nabytý za manželství, ale peníze a alimenty už pak patří jenom těm dětem.

Je naprosto v pořádku, že v případě úmrtí dědí manželka a děti. Je naprosto v nepořádku, že v případě úmrtí by měla dědit nějaká bezdětná přítelkyně, která se klidně za dva roky mohla stát bývalou přítelkyní. Je naprosto zrůdné, že Jajtnerovou v tomhle česká feminní veřejnost ještě podporuje a tím vlastně nastavuje jakousi amorální toleranci a vzor pro ostatní ženy.

Pakliže chce Jajtnerová z dědictví miliony, ať je dostane. V případě ale, že už bude do smrti sama a v celibátu bude ctít památku svého zemřelého přítele. Vysoudit astronomickou raketu z cizích vydřených peněz a pak si jít užívat život dál, to by uměl každý.

Nejděsivější na tom je ale, že dle hojných komentářů není sama, kdo smýšlí podobně. A všechny se tam samozřejmě ohánějí láskou. Když ji miloval a ona jeho, proč by ty peníze dostat neměla… Víte, co je opravdová láska? Podepsat před sňatkem bez řečí předsvatební smlouvu, protože tím dáváte chlapovi najevo, že chcete jeho, a ne jeho peníze. Nesoudit se o žádný výdělek, na němž jste se svou prací nepodílela. A hlavně neztrapňovat okolí a blízké mrtvého člověka tím, že je nutíte váš osobní život nechat na pospas veřejnosti.