Zarytí fanoušci Coldplay prominou, protože oni mají najetá všechna alba své oblíbené kapely, ale kdybych měla vybrat jednu nejpovedenější píseň britských Coldplay, je to Viva la Vida.

Vítězný song roku na Grammy 2009, jedna z nejhranějších a nejstahovanějších písní vůbec, s celkem obtížným textem, který si vlastně každý může vyložit jinak. Na povrch mnoho odkazů k biblickému textu, podle Chrise Martina, zpěváka kapely, vlastně zamyšlení nad lidskými činy a jejich následné souzení nejen historiky, ale i něčím nebo někým, kdo by mohl být Bohem.

Píseň je navíc velmi výrazná a okamžitě rozpoznatelná svou hudbou, hlavně orchestrálním aranžmá a výraznými smyčci, ale nebudu tu mluvit jako Rafael Kubelík, my jsme eXtra.cz, takže ta píseň má prostě koule, je to nerockový nářez, jedna z nejlepších věcí, jakou jsem kdy slyšela.

A ač to není vůbec hipster a někdo ji považuje za vrchol trapnosti, autorka textu ji má na mobilu coby vyzvánění. Prostě proto, že už jen úvodní tóny si okamžitě získají vaši pozornost a tak nějak vám zároveň políbí duši.

Logicky pak z toho plyne, že pokud se vůbec odvažujete pustit do takového sousta, do něčeho, co je už legendou, ač to existuje zatím jen pár let, měli byste na to mít dostatečné kvality. Kdo je Adam Mišík (17), popravdě nemám ani moc ponětí. Musíme tu o něm sem tam něco psát, protože vyhrál loni na Slavících Objev roku, říká se mu český Bieber a má slavného tatínka.

Co dělá nebo co zpívá, nějak netuším, protože mi není patnáct. Stanice Déčko veřejnoprávní televize chystá totiž nový pořad Filharmonici na ulici a na úvod si vybrala právě song Viva la Vida, kterou Mišík přezpíval, tedy přesněji řečeno svým příšerně falešným kuňkáním naprosto z*urvil.

Ten nezralý hlásek s totální absencí citu pro věc si ještě dovoluje tomu dodávat náhražku typicky černošského projevu v R'n'B, nevím, co je větší urážka tohoto díla. Jestli katastrofální zpěv, který jsem ohromeně vypnula po devatenácti vteřinách a po velkém přemáhání za půl hodiny poslechla do konce, nebo ta strašlivá angličtina, kdy mu není rozumět ani slovo a dost se obávám, že Mišík junior ani nemá ponětí, o čem vlastně zpívá.

Prostě se naučil foneticky slova, po mně potopa, já si to tady odkdákám a kámoši filharmonici mi k tomu zahrají na trombon, hlavně že jsem svoje splnil a bude za to nějaký keš.

Ne. Dost. Už nikdy. To je plivanec do tváře tvůrcům tohoto hitu.