On chtěl děti, ona je na to už stará, ona měla milence, on to zjistil, nerozuměli si, ona moc pracovala, on si vedl jenom kavárnu, ona byla slavnější, on byl nikdo.

Je úplně jedno, jaký je důvod rozchodu, který proběhl mezi Lucií Bílou a Petrem Makovičkou a který Bílá nechtěla zveřejňovat. Protože je jí jasné, co se zase bude psát. Chudák ta Lucka, tolik miluje ty lidičky a srdíčka, ale nedokáže si udržet chlapa, kolikátý to už asi je v pořadí, má za sebou dvě svatby, samé zajíčky a koloušky, táhne jí na padesát, syn jí dospívá a odejde, takhle umře sama, ještě že tady má tu hudbu…

Jak já ti rozumím, Lucie. Srovnávat se s tebou nemůžu, já jsem nula, ty jsi hvězda. Když umřu já, pobrečí si naši, když umřeš ty, pobrečí si celá země a všichni budou RIPovat na Facebooku. Ale když tě tak sleduju zpovzdálí, abych byla v obraze, co se s tebou děje, troufám si říct, že asi máme obě stejný problém. A nejen my dvě, ale víc žen, než si myslíš.

Že je ti osmačtyřicet a máš za sebou dvě manželství, syna s mužem, který o tebe doopravdy nikdy nestál, a několik vztahů, do nichž jsi investovala hlavně naděje na lásku, není zase taková hrůza, jak by se na první pohled během tohoto výčtu mohlo zdát. I když si to pak o sobě musíš všude přečíst a pěkně si to protrpět, daleko důležitější je, že ona totiž tak nějak není chyba v tobě.

Ale abych ti pořád neslušně netykala, vrátím se zpátky k odosobněné třetí formě, s níž se čtenářky lehčeji sžijí, protože tam najdou hlavně samy sebe. Takže se pojďme podívat na to, co je Lucie Bílá vlastně zač. Stručně řečeno – Karel Gott v sukních. Nejslavnější česká zpěvačka, která má výhody širokého repertoáru, od rockové hašišárny až po operetu. Je jí 48, takže má za sebou životní zkušenosti, není naivní, je poučená, zmoudřelá a vyspělá, je hodně bohatá a pro sebe i svého syna zajištěná, vydělává stále i přesto, že už nemusí. Její jméno otevírá dveře a musí si úplně sama jen na základě svých zkušeností poradit v mezilidských vztazích, kde je každý podezírán z toho, že na ní chce parazitovat.

Bílá nemá jak poznat, že ji máte rádi jen tak, nebo na tom chcete vydělat. Nemá k tomu žádný klíč ani návod, musí dát jen na intuici. K tomu všemu se musí starat o svoje zakázky, stejně jako o svoje soukromí, ale to je zase odkázaná sama na sebe. Sice si může zaplatit chlapa na navrtání police, stejně jako na produkci jejího muzikálu, ale je to opět ona, od níž musí vzejít ten impuls k tomu, aby se tak stalo.

Čili koho tu tedy ve skutečnosti máme. Máme tu bytost ženského pohlaví, která je bohatá a slavná a o vše kolem sebe se musí postarat anebo minimálně řídit ty, kdo se jí starají o tyto věci, a ještě u toho vypadat hubeně a čerstvě. Bílá je ve skutečnosti víc muž než všichni muži, co si kdy budou číst tento článek.

Maskulinitu má ostatně ve vínku, je totiž Beran a ženy v Beranu jsou opravu tvrdé, neústupné a velmi, velmi samostatné. Hrdé. Pyšné. Neklesnou nikdy na kolena a neohnou hřbet, to by se raději zabily. Že ne? A Iveta Bartošová je co? A ač se ví, že Lucie a Iveta se nikdy rády neměly, tahle „smůla na chlapy“ je právě spojuje. Jenže se to nazývá nesprávným jménem. Jaký chlap si doopravdy troufne na Bílou? Na ženskou, které vlastně nemá co nabídnout? Srdce na dlani možná, ale to nevydrží dlouho v běžném provozu, kdy se přijde na to, že ona má větší koule než ten, kdo je mít má. Odvahu většinou sebere jen mladší chlap, který si testuje, že na to má. Nemá.

Žena, jako je Bílá nebo vy ostatní, co víte, o čem mluvím, musí na svého muže být hrdá, aby ho mohla milovat. Musí ho obdivovat a musí v něm vidět vzor. Jakmile on prokáže slabost nebo zbabělost či nerozhodnost, nebo ona ho přeroste, láska končí a nastoupí nezájem, v horším pohrdání. Je to kruté, ale tady vyhrává silnější. Ke vší té nešťastné povahové kombinaci síly a odolnosti se přidává fakt, že tyhle ženy nejsou žádné mužatky, ale naopak jsou víc ženské než fifleny s umělými nehty a čivavou v kabelce. A pro muže jsou velmi přitažlivé, protože působí nedostupně. Kdo ji ale vyhraje, je král, jenže „vyhrát si ji“ neznamená ji jen sbalit, ale hlavně jí stačit.

A mluvit pak o rozchodu tyhle ženy nebudou, je totiž velmi těžké říct skutečný důvod konce vztahu, přiznat, že tam není pýcha na partnera a zklamání v něm. Lidé to nepochopí, ale pro nás je to alfa a omega celého bytí a existence s muži.

Nedivte se proto tomu, že je Lucie zase sama, a nesmějte se jí, že je chudák nebo že má smůlu. Není chudák a ani to není smůla. Nebrečela pro Makovičku víc, než si zasloužil, a v tuhle chvíli je úplně cajk, protože ji při životě drží naděje na lásku, nikoliv tenhle cit samotný. A bude se rozcházet tak dlouho, dokud prostě nenajde toho, ke komu bude vzhlížet, proto nejspíš skončila tento vztah ona.

A buď to někdo bude, anebo to nebude nikdo nikdy a ona umře podle vás sama, ale já vím, že naopak s úlevou, že není s někým jen proto, že se čeká, že s někým bude. Ve své profesi se klidně přetvařovat může, ale ve svých citech a hlavně ve své hrdosti to nikdy dělat nebude. Buď všechno, nebo nic.