Jsem PéKáčko, manželka mi nasazuje parohy, na což mě upozorňují i sousedi, dokonce vím s kým. Párkrát jsem jí projel Facebook a zjistil jsem, že si s někým vypisuje. Jsem macho, narcis, ale rád se lituju a plakat není hřích. Už toho mám dost. Přemýšlím, jak se jí zbavit, protože na rozvod vzhledem ke svému ubohému platu nemám a alíky taky něco stojí. Její rodina by na mě taky nenechala nit suchou.

Ušetřili jsme na dovolenou v Egyptě, měl jet i tchán, ale zatrhl jsem to, nejsou prachy a oči navíc nepotřebuju. Pět hvězd, ať se pomějeme. Vím, jak na to, ale potřebuju další informace. Nejsem blázen, viděl jsem pár krimošek a vím, že takovéhle věci se ve vlastním noťasu nehledají. Dojdu si do knihovny na veřejný počítač, možná tam budou i nějaké knížky o elektrice. Jo, to by šlo.

Egypt se blíží, do kufru jsem zabalil pár volovin navíc, máme s sebou i žehličku, tak vezmu i prodlužku. Proč? Třeba proto, abych na ni mohl připojit noťas a sledovat filmy z postele. Jsme v Egyptě, mám ještě zbytky svědomí, tak si holky nechám užít pár pěkných dní.

Den D se blíží. Hodina H je tady. Nastává moje chvíle. Přišli jsme kolem páté odpoledne od vody, holky se jdou připravit na večeři. Sprchují se spolu, protože manželka malé vždycky vymývá sůl z vlasů. Počkám, až se vanička od sprcháče trochu zaplní a skleněná stěna se zamlží, aby neviděly, co dělám. Mezitím natáhnu prodlužku a zapojím do ní fén (nebo libovolný běžný spotřebič), který si pro jistotu manželka vzala s sebou. Když jsme byli na dovolené loni, fén v koupelně byl rozbitý. Prodlužovačka je dostatečně dlouhá, už je to tady, jsem u sprcháče, zapínám fén, nádech, výdech. Šup. Nemůžu se na to dívat, holky moje, ale nešlo to jinak.

Je to hrůza, dost možná jsem se chtěl zabít taky, ale po tom, co jsem teď viděl, to nedám. Pud sebezáchovy? Ne, můj život znovu začíná. Tady a teď. Nový start. Ale nejdřív musím tohle dotáhnout.

Prodlužku vytáhnu ze zásuvky. Ještě že jsem si zjistil, jak tohle všechno funguje, někdy se totiž může stát, že to jen udělá ránu a vypadnou pojistky. Můj vražedný nástroj smotám, jeho čas přijde později. Jo, a vlastně nesmím zapomenout na ten fén. To by byl průšvih. Obě holky ještě opláchnu a vytáhnu ze sprcháče na podlahu. Malá leží na břiše, manželka na boku. Jedu podle plánu. Osuším je ručníkem, pak na ně vezmu druhý fén. Je to peklo sušit jim ty vlasy, jak to ty ženské může bavit?! Už mě to nebaví, nechám je ještě chvíli doschnout na podlaze. Uff, dám je do postele, jsem trochu grogy, tak si půjdu dát šlofíka, ať jsem na svoji hereckou etudu čerstvý.

Kolik je? Deset, ještě pár hodin, jdu si pro pití, jinak leknu. Každá jsou na jedné posteli, dát je jen na jednu, mohly by mít otlačeniny. Třetí hoďka se blíží, něco jim navlíknu na sebe, abych nevypadal jak úchyl. Už to jde ztuha. Ještě se musím zbavit vysmaženého fénu a prodlužky, no a jak jinak než že je hodím do moře. Jen doufám, že to nikde nevyplave.

Tak a teď mě čeká to nejhorší. Jak začít zvracet? Voda a sůl. Jdu si znovu pro vodu, nasypu do ní sůl a přeliju se, jakože hodně, pak to půjde samo. Jde se na věc. Pojď, kámo, pojď. Musím se trochu vyhecovat, od téhle chvíle už nebude nic jako dřív. Tak. Jo, a ještě s nimi párkrát hnu, jakože první pomoc.

První telefonát mámě, co mám dělat. Druhý na pojišťovnu, jak nám to říkali, když jsme se šli pojistit, jo, a dost možná to říkala i delegátka, ale nevím, nedával jsem pozor, když nám cpala její telefonní číslo. Ok, tohle mám za sebou, málo jsem hrál, ale lidi když jsou v šoku, se ještě nutně nehroutí.

Vyběhnu z pokoje a tohle by mohlo být na Oscara. Chce se mi zvracet, ale jo, to je součástí role. Lidi přicházejí do pokoje, u sousedky naproti nás jsem si poblil tričko. Tvrdím, že jsme asi byli otrávení. Je mi blbě, ani to nemusím hrát, vypil jsem na ex asi dva litry vody, ble.

Hadrů Moniky a Kláry jsem se po návratu z nemocnice, kde mi dost nechutně pumpovali žaludek, zbavil, budu přeci tvrdit, že byly otrávené, to by se dost možná i pozvracely, tady ale žádné zvracení není, pryč s tím. Českým policajtům pak dám jako důkaz svoje poblité tričko.

A hele, novináři. No aspoň mi tu nebude smutno, než mě pustí. Třeba z toho něco kápne, když se budu snažit, ale cestovka mi slíbila, že mi pobyt zaplatí. Takže no stress. Už se to trochu vleče. Sestra je naštvaná, že mě i ona musí sponzorovat. Trochu se mi ta média vymkla z rukou, ale co, i negativní reklama je reklama. Lol, na Skypu mi píše další frajerka. WTF?! A dokonce kvůli mně udělali i petici?!

Už se to vleče, šoupli mě do jiné díry, good bye pět hvězd, už ani k tomu moři mě nebaví chodit. Aspoň že ten net mi zůstal.

A hele, můžu z teplíčka odjet, no konečně. Jsi svobodný, chlape, jsi svobodný! Sundat snubák, ať mě s ním nevidí buchty. Jsem zpět a teprve teď začne ta pravá jízda.

O dva roky později:

  • Sakra, nenapadlo mě, že se budou pořád ptát, proč jsem nezavolal doktora, když jim bylo tak blbě, jak tvrdím.
  • Trochu jsem nedomyslel ty polohy, jak ležely v posteli. O tom v kriminálce Miami moc nebylo.
  • S tím oblečením jsem to, pravda, nedomyslel, ale důkazy jsou důkazy.
  • Trochu průser, že mě nachytali s Šárkou, ale ta prostě za to stála!
  • Ale trapas, že mě načapali s tou Kateřinou, já si fakt chtěl jen povídat, to bych si fakt pomohl.
  • Hele vědí, na co umřely, ale neví jak nebo čím. Důkazy, chybí důkazy.
  • Ale účes dobrý, ne asi?!