Je tohle nešvar českých televizí, nebo za to může světa neznalý český divák, kterého baví sledovat v primetimu věci jako Ordinace, Cesty domů a sobotní StarDance? Kdyby byl jeho vkus jiný, televize by tyto pořady do hlavního vysílacího času nedala, jenže když ono to StarDance má takový divácký ohlas. Už zase!

V těchto dnech probíhá už jeho šestá řada a kdo čeká na něco nového, ten se nedočká nikdy. Každá z nich má stejný scénář. Marka Ebena a Terezu Kostkovou, čtyři porotce, z nichž jeden je určitě vždycky Zdeněk Chlopčík, 11 soutěžních tanců a na konci nějaká celebrita vyhraje naprosto zbytečný titul král nebo královna parketu.

Je skoro až neuvěřitelné, že lidé i pošesté sledují ten samý pořad, kde není místo na posun ani na inovaci. Ve světě jedou taneční soutěže typu So You Think You Can Dance (Takže ty si myslíš, že umíš tančit?), které se víceméně podobají Talentům, a soutěží v nich lidé z ulice, je to taneční nářez a má to veškeré prvky reality show. Emoce, slzy, hádky. Ve StarDance ale lidé sledují jen krátký medailonek z přípravy a dále krok sun krok aktivních nebo vysloužilých celebrit, kdy mezi ně vždycky patří nějaké to dřevo, aby bylo komu fandit z dobroty srdce.

Tereza Kostková předvádí každý večer jinou róbu a Marek Eben udělá pár vtipů. Martin Kumžák z Moondance Orchestra se ještě nenaučil mávat do kamery a pořád hrabe rukou jako nemocný tuleň, Zdeněk Chlopčík říká věci typu „Máte kolena jako jablečný kompot“ a všichni si vzájemně hrozně přejí a fandí si. Zášť aby člověk pohledal.

A právě proto je asi StarDance tolik sledovaná. Lidé unavení všemi těmi idioty a retardy z VyVolených a Hotelů Paradise, všemi těmi zbytečnými, neschopnými, hulvátskými a odpornými „celebritami“, si prostě chtějí odpočinout u něčeho, co neuráží nejen oko, ale i mozek.

StarDance je zastydlá show. Vůbec neodpovídá požadavkům moderního diváka, ale na rozdíl od jiných podobných pořadů se tady nehraje na ukájení divácké zvrácenosti. Nikdo tu nemočí na koberec, neukazuje prsa, nesouloží před kamerou, nestříhá si hystericky vlasy. Všechno je tu nablýskané a hlavně vysoce slušné. Marek Eben neříká vtipy jak ze třetí třídy základní školy, jeho humor je velmi sofistikovaný, stručně řečeno – není pro blbce. Ve StarDance jsou lidé, které je jinak těžko pohledat. Zatímco kdejaký lempl, který právě vylezl ze SuperStar nebo z Vily, se cpe všude možně, otravuje kdekoho a volá si dokonce do redakcí, aby se o něm psalo, tady je to trochu vyšší level.

Na Jitku Hosprovou, sólistku na violu, si musíte koupit lístek. Mnoho lidí ani neví, kdo je Imrich Bugár. Annu Polívkovou neuvidíte v tisku, jak je půlrok dlouhý. Všechny tyto aspekty, tedy nablýskanost, noblesa, jemný humor a přítomnost celebrit, které skutečně něco dokázaly a mají za sebou viditelné výsledky na poli umění, sportu nebo šoubyznysu, jsou právě tím lákadlem, který opakovaně nutí diváky si v sobotu večer zapnout televizi a sledovat již odsledované. StarDance se ve své zkostnatělosti nikdy asi nezmění, ale je otázka, jestli by vůbec kdy měla. Jejím synonymem je totiž slušná zábava a je celkem fajn vidět, že lidi ještě nejsou tak zdegenerovaní, aby je televize musela zaujmout tím největším člověčím humusem.