Komentář: Česká televize nám v hlavním vysílacím čase nabízí hrůzu jménem Pečený sněhulák? To snad nemyslí vážně!

Normálně se vůbec nezajímám o to, kam a na co jdou státní peníze, co se týče státní televize a jejích pořadů. Zatímco jindy veřejností oblíbený výkřik do tmy ve znění "A na tohle jdou moje daně!" či "Nehodlám platit koncesionářské poplatky na takovou kravinu" ignoruji, dnes bych se chtěla ve vší vážnosti dozvědět, kdo stojí za věcí jménem Pečený sněhulák.

Kdo vůbec mohl dovolit, aby tohle bylo dovoleno. V pondělí v hlavním vysílacím čase na veřejnoprávní televizi.

Pečený sněhulák je promován Českou televizí jako nový pořad plný nekorektního humoru. Jako něco, co má pořádné koule. Jako pásmo skečů, u nichž by se měl divák potrhat smíchy, a tváří celé této dlouho avizované reklamy je režisér a herec Jakub Kohák, protože Česká prostě spoléhala na to, že když udělal povedené spoty, tak přitáhne spoustu diváků.

Jenže divák není idiot. Divák vidí od prvních vteřin, že se jedná o lobotomickou verzi Malé Velké Británie, což je původní skečový seriál BBC, takže zde nemůže být o žádné originalitě ani řeč. Zda má Pečený sněhulák koule, o tom nehodlám vůbec diskutovat - nemá, a tenhle bezkules ještě navíc trpí tím, že do něj přimíchali umělý smích na pozadí, to asi abych věděla, že tam právě padl vtip.

Díky bohu za to, není to totiž poznat a ani na sílu vytlačené plácání rukama a pobavené chichotání mě nepřiměly k tomu, abych aspoň zvedla koutky. Scénky o tom, jak ukradli na Václaváku sochu svatého Václava a namísto něj dají belgického čurajícího chlapečka. Jak pilot vyhodí z letadla slupku od banánu a ona zboří po pádu mrakodrap.

Jak si ministr bůhvíčeho hraje v pracovní době s modýlkem letadla a útočí na stolní lampu, aby deset vteřin poté pozval k sobě na pohovor dvě lopaty v oblečení sněhuláka.

Už samo o sobě to zavání průserem roku jenom tím, jaký dada název to má. Pečený sněhulák totiž evokuje stejnou blbost, co byli například Čápi s mákem, rádoby britský absurdní humor tady nemůže fungovat ani zdaleka, ten funguje, jen když je originální, a navíc ne každý jej chápe.

Tohle má být evidentně věc pro širokou masu lidí, jinak by to nejelo v pondělí v devět večer. Nedokážu si úplně představit, že u toho sedí můj pětapadesátiletý (ač jinak velmi moderní) otec, stejně jako že si to pustí moje dvacetiletá sestřenice, která sjíždí z kompu nejnovější stažené seriálové hitovky a britcomy a televize ji vlastně nezajímá.

Tak pro koho to tedy má být? Kdo je cílovka? Potřeboval snad někdo přeprat peníze? Na konci jedou titulky tak rychle, že si ani nestihnete přečíst, kdo všechno za tím stojí, ani se tomu nedivím.

Žádný svěrákovský humor to není, tak zní jakési motto tohoto pořadu.

No, to není... žádný humor.

Nechápu.

Nevím.

Proč???

Bartošová brala úspěchy jako samozřejmost, svou slávu ale neustála, tvrdí její první manažer. Showbyznys ji semlel