Za socialismu všechna stravovací zařízení spadala pod státní podnik Restaurace a jídelny (zkráceně RaJ). Byly určeny takzvané cenové třídy restaurací a podle nich se nastavily plošné ceny za jídla.

Otevírací doba těchto podniků byla tehdy přesně určená. Většina z hospod zavírala kolem desáté hodiny večerní, což si mnozí z nás dnes asi ani nedokáží představit.

V restauracích, jídelnách a hostincích se scházeli pracující už brzy ráno, když přišli na polévku – v nabídce byla většinou zelňačka, dršťková nebo gulášovka. A nechybělo ani pivo, panák nebo rum.

Jídelny a hostince navštěvovali zejména dělníci, zedníci či kopáči – přišli na oběd, poseděli u pivečka a často zůstávali přes pracovní dobu až do zavíračky. Když přišla kontrola, alkohol se schovával pod stůl a nápoje se měnily za nealko.

Všude stejná jídla

Z jídel se nejčastěji vařil guláš, svíčková a dušená masa. A jak bylo zvykem, často se šidilo. Na některých provozovnách se třeba kýta zaměňovala za plecko, místo hovězího zadního se podávalo hovězí přední apod. Kolem 70. let začali kuchaři do jídelních lístků zařazovat obalovaný eidam. Hranolky ale byly něco extra, tak se sýr většinou podával s brambory.

Vařilo se podle norem, všichni museli používat ty samé suroviny v tom samém množství. Existovaly tzv. normařky, které normovaly pro kuchaře všechny suroviny, které v jídle měly být. Nepoužívaly se chemické přípravky, protože zkrátka neexistovaly.

Restaurace jiných typů kuchyní u nás nebyly, výjimku tvořila snad jen čínská restaurace v Praze nebo pár podniků zaměřených na kuchyně „spřátelených“ národů východního bloku.

Průměrný plat číšníka byl asi 1000 Kčs, a protože to nebyla závratná suma, mnozí hledali cestu, jak svůj příjem zlepšit. Většinou samozřejmě ne zcela legálním způsobem.

Ke známým podnikům za socialismu patřil například hostinec U Tygra, U Pinkasů, U Kalendů či U Holubů.

Jídlo „na stojáka“

Nejlevnější a nejrychlejší jídla nabízely automaty. Tím prvním a také nejznámějším byl Automat Koruna na Můstku v Praze. Navštěvovaly jej všechny vrstvy obyvatel včetně prezidenta Zápotockého.

Známý bufet se otevřel už v roce 1931 a jeho název „automat“ byl odvozen od toho, že si tu lidé mohli po vhození mince natočit z mosazného kelímku limonádu a z automatického okénka ochutnat obložený chlebíček.

Když přišli k moci komunisté, automat značně sešel. Přesto byl velmi oblíbeným místem, kam lidé chodili na párky, buřty, limonádu, chlebíčky, koktejly nebo na ruské vejce.