Jogínem na zkoušku, kapitola šestá: Takto se nechová Ind, ale prase, pane Novotný!

Šéfredaktor eXtra Pavel Novotný činí další pokus, jak změnit životní styl a ukončit nekonečnou sérii jo-jo efektů! V rámci operace „Jogín“ bude tři měsíce žít jako jogín, myslet jako jogín a chovat se jako jogín. A protože nesnáší vegetariány a pohyb, stane se ještě navíc vegetariánem s úchylkou na Bikram jógu. Do toho bude držet dietu a pokusí se stát kliďasem na pozadí boje s neurotičností a nezřízenou chutí na kus žvance! Cíl: Zhubnout dvacet kilo a nenabrat je hned zpátky, dojít osvícení, ujistit se, že vegetariánství je šílenost a pohyb správná věc, přežít, něco se o sobě naučit a každé úterý o tom psát blog pro budoucí generace svých následovníků! (z tohoto původního závazku zbylo torzo, autor se stydí a nechává si ho tu jako memento! - pozn. aut.)

V krutém a nenaplněném životě vegetariána je krom smrti hladem a vyčerpáním ještě jeden skutečně spásný okamžik – den, kdy se na vegetariánství vysere!

Celý tento šílený projekt, který mi dal jógu a sebral veškeré iluze o mé vůli, mě ve své polovině přesvědčuje, že vegetariánství je vlastně novodobá forma trýznivé sebevraždy a já jsem s ním dočasně skončil, no dobře, dočasně jsem průzkum kytičkobláznů a jejich nešťastného světa pozastavil a ujišťuji vás, že nic trvalejšího než dočasně pozastavený průzkum vegetariánství v mém životě nemůže, krom oddanosti Slavii a dvojité tatarce, existovat.

Selhávám na všech jídelních i jogínských stranách, ale to neznamená, že jsem to nějak vypustil. Já jen chvíli flákal jógu a začal zase intimně žít s gulášem.

Bikram hrůzu, sorry jógu jsem si zamiloval.

Nechápu sice, jak se mohu dobrovolně vracet někam, kde mi zjevně usilují o život, nerozumím tomu, že se tam platí vstupné, když by tam podle mě mohl někdo vstoupit tak možná s pistolí u hlavy, nerozumím tomu, že mi těch 90 minut esenciálního smrtoosvícení pokaždé stojí za ty následující tři dny lezení po čtyřech, nerozumím sám sobě.

Ale vím, že i když jsem ostuda všech ostud (na józe jsem byl 7x, ale šel bych dvakrát tolik, mít na to čas, což mi nikdy neuvěříte, že není výmluva), se studiem, kde pracuje má vege náhradní matka a jóga vzor Lenka, jsem spjat až do své smrti, o které nevím, zda přijde zítra nebo za padesát let, ale určitě přijde na adrese tohoto podniku.

Okamžitě se s tou Bikram jógou polepším, jsem se prsil, že budu chodit třikrát týdně a zatím chodím 3x měsíčně, ale zato rád.

Co se vegenesmyslu týče, mám jen dvě pozitiva (negativ jsem na první dobrou vyjmenoval z hlavy devadesát, ale bude jich víc) – začalo mi být trošku líto zvířátek, která jsou pro maso zabíjena, to za prvé, no a za druhé jsem si tedy jejich oběti začal více vážit a myslím na ně, když je žeru.

Ale omezil jsem maso celkově a navíc přestávám prasit. Neříkám, že mi neujede nějaká tak prasárnička, ale po zhubnutí devíti a návratu čtyř kil bych rád pokračoval v hubnutí do atletických parametrů, a tak se snažím krotit.

Na rovinu za to ale stejně víc může jóga.

Ti svatí lidé tam mi předem neřekli, že krom nirvány mě čeká útok na mé zažité stereotypy, které vysílá mé tělo (nekuř, bude se ti lépe dýchat, nestresuj se tolik, relaxuj, zpomal, překonej únavu atd.) do mého nepříčetného mozku (kuř, ty vole, dyk je to poslední radost, ty vole, to jsou nervy v práci i doma s dětma a ještě u toho nemít krabku amerik, nezpomaluj, lehni a nechoď cvičit, podívej, jak jsi unaven, schovej se ve sklepě, tam tě Uršula nenajde atd.), který stále častěji načapávám při vnitřním pnutí ve smyslu „Rozkážu Pavlovi, ať úplně změní životní styl“ versus „Okamžitě si musí najít jiného koníčka, nebo chcípne na vedro a s ním i já a to nikdo, hlavně tedy národ, nechce“.

S údivem zjišťuji, kolik jogínů a vegeta, vita, sola a hovado „riánů“ mám okolo sebe, akorát jsem to o nich nevěděl, protože oni jsou jako sekta, která ví, že nejlepší je v nirváně hladovět a být happy, což většina lidské rasy s mastnou hubou nechápe, a tak nad námi zlomili hůl a zatímco mi chcípáme na sádlo a infarkty, vegetariáni a další podobně postižení se připravují na nový světový řád, ve kterém jednoho dnes dorazí otylou menšinu a nastane nový, šťastný věk, plný lučin, cizrny a vařené brokolice ve věčném míru a protahování se do všech stran a zákoutí mysli.

Bude to svět, ve kterém pro mě nebude místa, ne že bych nechtěl, ale protože se stejně nedožiju ani letošních Vánoc, hodlám si dodržet závazek měsíce listopadu: 10 Bikram devadesátiminutovek a bez remcání. Začal jsem hned zkraje měsíce zostra a zatím ještě nebyl. Ale chci!

Fakt začínám být jogín, provaz a bradla budou brzy mým druhým já, a kdybych nebyl v práci (12 hod. denně) nebo doma (?), nebo na kartách (12 hodin denně), tak jsem v ulici Karoliny Světlé, kde mě najdete buď přímo v grilu, ale zopakujte si před tím umělé dýchání, nebo se budu válet někde okolo po chodbách a vleže mluvit o tom, jak je jóga super, ale proč mi během hodiny někdo odcizil horní a dolní končetiny, to nechápu.

Vy, co můj jógamasoblog sledujete, buďte ready, že fakt přitvrdím.

Nekompromisně. Jdu hned teď. A zítra zas! A klidně dvakrát.

Nějak se to zadrhlo, ale já vytrvám. Vždyť jsem vyvolen a mám být osvícen.

Vždyť jsem jogín.

Namasté

Partnery projektu jsou Bikram Yoga Prague a veganská restaurace LOVEG

+ Dalších 6 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní