Právě jsem se dostala k rozhovoru s přítelkyní Jaromíra Jágra Veronikou Kopřivovou. Psali jsme ZDE.

Nechci hned bezmyšlenkovitě tvrdit, zda je taková, anebo maková.

Jen si tak vycházím z toho, jak působí a jak se vyjadřuje.

(Jasně, ani já sama nepůsobila vždy jako Einstein)

Myslím si, že tato slečna (původně vyučená kadeřnice) dokonale zahrála na strunu u Jardy, na jakou měla.

Ukázala jednu z největších ženských zbraní – zranitelnost. Prostě naivitu a role chudáčka obecného.

Vlastně to je chudinka malá, která měla těžký život, a tak skončila u tyče.

„Žij dobře a podle pravidel, pak se ti splní sny a vše dobré se ti vrátí.“ Tak nějak to Jarda vidí.

Ale úplně jako vzorový model, ideálního života bych případ Veroniky nebrala.

V podstatě bych Jardovi přála štěstí, protože v zájmu naší země potřebujeme nové Jágry, aby zase zvedli reputaci našeho hokeje.

Bylo by hezké, kdyby se Jarda konečně rozhoupal a Veronika by porodila kluka.

Jen si to představte, jak vyrůstá po vzoru bible. A také pod tátovým vedením, který ho naučí pevně držet hokejku.

A kdyby se narodila holka, tak bude po mamince. A ve světě se neztratí. Snad se nebude muset ponížit, aby se mohla povýšit.