Katka utrácí všechny peníze za drogy. Roky přespává ve squatech, pořádně nejí a prodává se za heroin. Do toho všeho zvládla před deseti lety porodit dceru Terezku. Je velmi hubená a ve čtyřiceti letech má obličej babičky. Přesto její tělo všechen tento nápor zvládlo a ona funguje dál. Jak je možné, že se i po letech takového života stále udrží na nohou? Na to jsme se zeptali primáře Kliniky adiktologie Petra Popova.

„Na to se těžko odpovídá,“ říká s tím, že v takových případech se těžce hledá jednoduché racionální vysvětlení. „Každý máme nějakou genetickou výbavu pro přežití v extrémních podmínkách. V jejím případě je velmi silná.“

Takovéto případy jsou za hranicemi běžného lidského chápání a lékaři nemají k dispozici žádný výzkum, který by vysvětlil, jak je možné, že zrovna Katčino tělo takový dlouholetý zápřah přežilo.

Doktor Popov vysvětluje, že tělo v takových případech přejde do určitého „nouzového režimu“ a snaží se prostě přežít. „Tělo zmobilizuje rezervy, které máme všichni, ne všichni je ale dokáží dokonale využít,“ říká.

Nepřímo tak lze srovnat nastavení Katčina těla například s osudy lidí, kteří přežili věznění a týrání v koncentračních táborech. Vězni byli také vystaveni trvalému enormnímu stresu – hladovkám, žíznění, každodenní několikahodinové tvrdé práci, nemocem a nedostatku spánku a přesto přežili. Paradoxně se u nich často zlepšil stav jejich chronických onemocnění – hypertenze, cukrovka, aj.

Samozřejmě všechno je individuální a každý máme jiné rezervy. Katčino tělo si na takové životní podmínky zvyklo a dokonce může ještě několik let fungovat dál.