Hodinu dějepisu v sedmé třídě základní školy v Trutnově, která se týkala islámu, jenž je dlouhodobě součástí osnov, stejně jako další náboženství, ať už křesťanství, židovství či buddhismus, se rozhodla paní učitelka Růžičková trochu zpestřit.

Předvedla žákům různé pokrývky hlavy, kterými si musí ženy v arabských státech zakrývat vlasy, ti si je mohli následně vyzkoušet uvázat sami. Vysvětlovala, jaký je rozdíl mezi čádorem, hidžábem a burkou. Prostě shrnuto a podtrženo – dělala svoji práci přesně tak, jak by ji dělat měla. Tedy zábavnou formou, dětem podávala informace, které do hodiny dějepisu zkrátka patří.

Jenže Čecháček se z toho míní zvencnout.

Po tom, co ředitel školy Petr Horčička zveřejnil na stránkách školy fotografie a informace o tom, jak hodina probíhala, se strhla mela.

„Učitelka pod rouškou dějepisu doslova intoxikuje 7. A islámem – konkrétně ponižováním žen čádorem, hidžábem a burkou,“ dočtete se v diskuzi. Lidé se také ptají, co na to rodiče, co ministerstvo školství. A já se ptám nazpět, zda se tenhle národ už opravdu definitivně pomátl. Nevidím nic špatného na tom, co učitelka udělala. Děti se na fotografiích nezdají nijak frustrované, naopak, vypadají velmi zaujatě a smějí se.

Podobně překvapený z reakce je také ředitel Horčička. „Jsme sekulární školou, která žádné náboženství ani nevyzdvihuje, ani nevyučuje. Příspěvek Názorná výuka dějepisu v 7. A zobrazuje zpestření výuky, rozhodně nešlo o propagaci islámu ani jeho věřících. Informace o minulosti a současnosti islámu měly žákům téma přiblížit,“ okomentoval celou situaci.

Pokud to tedy chápu správně, zrušíme veškerou výuku týkající se islámu, vlastně i v zeměpisu bychom mohli vynechat arabské země a budeme informovat o tomto světě a sedmi miliardách lidí žijících na naší planetě pouze cenzurovaně. Vrátíme se před rok 1989 a budeme dětem tvrdit, že vše, co je jiné, je špatné a nebezpečné. Ořízneme pro ně svět podle našich vlastních hranic a tak, jak se nám to hodí. A necháme je vyrůst bez rozhledu, neinformované, předem naočkované, bez možnosti udělat si vlastní názor.

To jsme se za těch 26 let posunuli hodně daleko. O krásný kilometrový kus zpět.

Více učitelů s nápady na nevšední výuku a méně hysterických Čechů.

Další komentáře a názory z rubriky Očima Leily si můžete přečíst ZDE