Nikdy jsem neuvařila a nemám to v plánu ani jeden jeho recept. Nejsem prostě cílová skupina. Přesto mne jeho cesta nepřestává udivovat.

Láďa (37) má hodně zajímavou mediální cestu, o které jste toho možná dost nevěděli.

Co se týče televizní obrazovky, je to matador a profík, který se na ní objevoval již mnoho let, od roku 2007 působil jako reportér na Primě, později od roku 2012 na Nově. A právě tam také vznikl celý jeho fenomén. Všem je nám jasné, že když Láďa před dvěma lety doma usínal v posteli, nezdálo se mu ani v jeho nejdivočejších snech, že se stane milovanou lidovou celebritou, za kterou si budou lidé z dálky jezdit podepisovat kuchařky.

Ale stalo se. Jednoho dne přišel na poradu reportérů člověk z vedení Novy a oznámil, že v nějaké šílené vesnici, kde dávají lišky dobrou noc, má chatu a slyšel tam od chlapů v hospodě, že jsou výborné kuřecí kůžičky a stojí to pár korun, ať to někdo zkusí. Téma, do kterého se samozřejmě každý jen „hrne“. Láďa, který tam ten den seděl a byl rád, že dýchá, protože měl za sebou velmi náročnou noční jízdu Prahou se svými přáteli (a co jako, mládí vpřed, že ano), se nakonec přihlásil a hle, vznikl fenomén!

Od potravinového inspektora, k experimentálnímu kuchtíkovi vařícímu za pár korun. Ohlasy lidí byly fantastické. „My chceme více Ládi Hrušky!“ Křičeli na Novu z každého druhého e-mailu. Zbytek země byl naprosto zděšen. Po tom, co přišel na obrazovky Pohlerich a spol. a už to vypadalo, že se národ naučí alespoň trochu jíst, další patlal. Co naplat, těch nadšených bylo víc.

Přišla pověstná první kuchařka a tady začalo to pravé čoro moro. Televize z toho samozřejmě, což je mimochodem manažersky naprosto správně, chtěla vytřískat co nejvíc. Láďa lítal jako hadr na koštěti, měl nasmlouvané autogramiády, musel točit jeden recept za druhým, dávat rozhovory…

Po obrovských extempore, velkých zákulisních hrách a za asistence člověka, kterého si k nelibosti v podstatě všech zvolil za manažera – Pavla Novotného, odešel z Novy. Odjel k rodičům, odpočíval a zatím o sobě četl, že se zhroutil, zbláznil a také že skončil. Lidé kolem něj to říkali na plnou pusu, jen škoda, že ne jemu. Sám přiznal, že v té době chtěl vše zabalit a vrhnout se na stavbu bratrova domu.

„Udělal hroznou kravinu, neměl odcházet. Moc si o sobě začal myslet, skončil, nikdo ho nechce.“

Já jsem věřila, že se ho Novotňákovi podaří někam upíchnout. I když po nevydařených jednáních s Barrandovem a v době, kdy byl Pavel jediný, který chodil a říkal, my na podzim uděláme návrat, že se všichni poserou, jsem začínala pochybovat. Pomalu se na něj prostě zapomínalo.

Myslela jsem si jako mnoho jiných v branži, že je to Láďova poslední šance, pokud se nechytne teď, tak už po něm neštěkne ani pes.

A je tady podzim. Ladislav Hruška vydal kuchařku, pokřtil ji a křest mu odmoderoval Leoš Mareš, objevila se tam snad všechna média, každý byl zvědavý na ten propadák, který se propadákem nestal. Odstartoval svůj pořad na Primě a slavnostně odjel ve svém karavanu na turné, kde autogramiády navštěvuje více lidí než při první kuchařce.

Češi prostě toho lidového kluka milují, k mému zděšení budou prostě vařit guláš z rozpuštěné tlačenky a kuřecí kůžičky. Hruška se dokázal vrátit.

A je to dobře. Nebo ne, co myslíte?