Mimořádně pracovitý lékař se nemohl uchytit, protože se nenarodil do té správné rodiny. Jako syn obyčejného obchodníka prostě neměl žádnou protekci. Z toho důvodu byl nakonec z nouze donucen přijmout místo na psychiatrii v Kateřinkách.

Místo, které bylo vysmívané a na které všichni hleděli svrchu. On se ale pokusil zesměšňovaný obor posunout dopředu. Na psychiatrii ihned zavedl tehdy neobvyklé pracovní skupiny a pomocí nich začal opravovat zašlé prostory psychiatrie.

Nová metoda s sebou nesla ale značná rizika, o čemž se přesvědčil i Janský. Jedna z pacientek si schovala střep z rozbitého okna a v noci si podřezala žíly. Zoufalý manžel se nabízel, že sám ženě krev daruje, ale to bylo kvůli vysokému počtu neúspěchů zakázané.

Janský přesto svolil a pacientka přežila. Ve stejné době se k doktorovi donesla zpráva o ženě, která se pokusila svou krev dát zraněnému synovi. Jenže ten zemřel. Proč tomu tak bylo?

Lékař se na to rozhodl přijít a strávil dlouhou dobu sbíráním více než tisíce vzorků, zaznamenáváním reakcí, sestavováním tabulek. Nakonec ale zjistil, že vztah mezi duševní nemocí a shlukováním krve, což celou dobu hledal, vlastně neexistuje.

Mimoděk ale také zjistil, že existují 4 skupiny lidské krve, které mezi sebou reagují buď příznivě, nebo negativně. A přesně tenhle závěr, který v roce 1907 uveřejnil, zachránil v budoucnosti nespočet životů.

Stejného závěru dosáhl již v roce 1903 (aniž by jeden o druhém věděli) rakouský lékař Landsteiner. Ten ale objevil skupiny pouze tři, takže vědecká komunita dodnes uznává právě práci Jana Janského.