YouTube a sociální sítě se v poslední době až příliš hemží motivátory, kteří se snaží širokou veřejnost nasměrovat na cestu úspěchu. To je samozřejmě v pořádku, pokud máte jistou kvalifikaci a životní zkušenosti, jste obstojným řečníkem a celkově máte společnosti co nabídnout. Je smutný fakt, že většina mladých youtuberů nemá ani jednu z těchto schopností, a přesto se touto cestou vydávají. Pokud se tak obyčejný člověk náhodným kliknutím dostane k takovému videu, zhrzeně si uvědomí, že lidstvo je zřejmě opravdu odsouzeno k zániku, pokud se k moci dostane tato pomatená generace.

Podobný případ je i mladý aspirant na bizár roku Jan Plavec. Jeho pseudomotivační slinty obletěly sociální sítě a internet se baví nad tragikomičností jeho videí. Snaží se sice své sledující, kterých je poněkud pomálu, namotivovat k tvrdé práci, ale jeho pojetí úspěchu se bohužel měří na počet haterů a záběrů s telefonem u ucha či na zaparkované bentley. Zdali chlapec ve svém mladém věku chápe pojetí úspěchu správně, je otázkou k zamyšlení. Obzvlášť pokud nikdo přesně neví, čím se vlastně živí?

Dalším „plaváčkovým“ velkým minusem je jeho schopnost svým řečněním unudit diváka. I v případě, že jste skalním fanouškem, neubráníte se spánku. Kurz rétoriky by Janu Plavci určitě neuškodil, protože než se dostane k podstatě sdělení, tak mu to trvá natolik, že i takový skalní fanoušek pojde stářím. Mimo jiné z jeho monologů srší nepřipravenost. I přes to, že video se dá celkem snadno nastříhat tak, aby bylo zajímavější, pokud se ve svém tlachání trochu ztratíte, ani tohle není Honza schopen zvládnout. Skáče od tématu k tématu a projev, který tónem, ba i poutavostí připomíná spíše řečnění soudruhů na srazu ROH, je nicneříkající.

Absurdita Plavcova počinu je bohužel hmatatelná a i přes to, že záměr jej šlechtí, absolutně se míjí účinkem. Pokud je mladý pán natolik úspěšný a movitý, stálo by za to investovat do profesionálního motivačního speakera, kouče či psychotropních látek, které by jeho firmě Jan Plavec Media daly smysluplný směr.