Hodně nefér je los olympijského turnaje na olympiádě.

Pravda, přijeli jsme jako outsideři a naše účast je spíše rozlučkovou akcí pro Petra Nedvěda a Jaromíra Jágra než reálnou účastí, to by byli v nominaci jiní hokejisté, přesto si s námi v Soči krutě pohráli.

Po těžkých Švédech a výkonnostně srovnatelných Lotyších už jen samí favorité. Se Švýcary se měřit nemůžeme, jsou to finalisté posledního Mistrovství světa, navíc jejich vítězná série s námi – to nebylo co řešit. A Slováci jsou némlich to samé, nemáme proti nim, podíváme-li se na bilanci posledních sezon, prakticky žádnou šanci, ale to proti nikomu, vezmeme-li v potaz velké hokejové moudro o tom, že pokud nedáte žádný gól, nemůžete vyhrát.

Nevadí. Bude to velké i bez postupu. Jarda po utkání v emotivním proslovu ukončí na tiskovce velkou reprezentační kariéru a Petr Nedvěd o dva dny později učiní na tiskové konferenci v baru Kozička to samé.

A to vše jen díky tomu, že Českému týmu nebylo umožněno zahrát si proti více než jednomu přijatelnému soupeři, neboť Rakousko bylo v jiné skupině a Jamajka se letos nekvalifikovala.

Řečeno slovy Martina Černíka, známého to odborníka na zákulisí, je to celé levá a pravděpodobně spiknutí proti Čechům, kteří, jako obvykle, dojedou na nefér zákulisí a nikoli na podivnou sestavu, přestárlost a hlavně objektivní nemožnost měřit se s nejlepšími.