Hlasování, které na sto procent rozhodne o tom, že gayové a lesbičky nebudou moci v párech adoptovat děti a registrovat se jako manželé, provázejí neskutečné výlevy debilů typu zpěváka Miro Šmajdy, který – ač sám dobře ví, s kým spí – podporuje nacisticko-inkviziční Alianci pro rodinu, mezi jejímiž podporovateli vidím pouhým okem dalších deset bytostí, které – jak je v kuloárech známo – spí s bytostmi stejného pohlaví.

Další slovenská homofobní hovádka, která tvoří 97 procent národa, bezostyšně urážejí queer komunitu a za jasného přikyvování státní moci beztrestně hlásají homofobní myšlenky takového formátu, že by zírali i ve středověku, mít už televizi a sledovat nechutné kampaně, které by jeden čekal ve vysílání Islámského státu a ne v civilizované zemi hlásící se k západnímu způsobu myšlení a respektování základních práv a svobod.

Mám bráchu z dětského domova. Rodiče jej z něj vytáhli v devíti letech, v tomto věku už děti většinou nemají šanci. Děcáky u nás nejsou špatné, ale dobře mu nebylo. Schovával si hračky pod postel ještě rok, nikdy v životě nebyl v kině, uměl se prát tak, jak jsem nikdy tak mladou bytost neviděl.

Podobným dětem je podle pobožných Slováků (odhadem 30 – 40 procent slovenských duchovních jsou homosexuálové a tedy, milí Slováci, sní o análním sexu s jiným mužem) samozřejmě lépe než ve fungujícím rodinném uspořádání gay či lesbického páru, ba co víc, slovenští homosexuálové by zřejmě slovo rodina ani neměli vyslovovat.

Neumím si představit dělat svou práci na Slovensku, neumím si představit narodit se tam jako gay, lepší být tam čoklem.

Deset let říkám v každém rozhovoru pro slovenská média větu „Dočolomanský byl gay a Gombitová je lesba“, abych osvětlil zásadní rozdíly mezi českým a slovenským vnímáním svobody slova a disproporci mezi tím, co je možné napsat u nás a na Slovensku. Přetištění věty jsem se poprvé dočkal až loni a volala mi kvůli tomu polovina kolegů z východu.

Na Slovensku nejen že šikanují gaye a lesbičky (by the way, téma referenda je pro homokomunitu aktuálně dost podružný problém), na Slovensku se dle všeho lidé s jinou sexuální orientací nerodí. Se stejným důrazem, jako tam děti odmalička slyší o této minoritě brutální odsudky, tam od kolíbky stejným dětem tvrdí, že existuje Bůh a Milan Rastislav Štefánik se zasnoubil s italskou princeznou z lásky, zatímco v reálu by zřejmě pod peřinou měl, stejně jako Ľudovít Štúr, možná raději nějakého toho prince.

Mám tam fantastickou rodinu, mají tam nejkrásnější ženy na světě a kvůli bryndzovým haluškám s trojitou slaninou bych i zemřel.

Ale stejně bych rád absolutní slovenské většině svázané primitivními předsudky rád vzkázal něco, co nemá co dělat s běžnou štengrovačkou a honěním čtenosti článků, zneužívajících tradiční slovenské nemoci – braní se strašně vážně v kombinaci s totální svázaností předsudky a absencí smyslu pro humor.

Něco, co musím bratrům z východu vzkázat jako tolerantní bytost a člověk, který přirozeně nedělí jiné podle barvy pleti, pasu nebo sexuální orientace, ale jen na dobré a špatné.

A proto, milí Slováci, co budete hlasovat proti jen proto, že se vám homosexualita ekluje – JDĚTE DO PRDELE!

„Děti jsou na Západě zboží, skutečná biologická máma je v Evropě nic, práva tam mají gayové, homosexuálové i pedofilové, ale nikoli otec a matka. Pokud zaspíme a budeme jen nečinně přihlížet amorálnosti a zvrhlosti, nepochybně prohrajeme… Stovky slovanských rodin křičí, na Západě nám ukradli děti, podívejte se na naše neštěstí a poučte se.“

Řeckokatolický kněz na východním Slovensku během bohoslužby