V médiích se obecně dodržuje tak málo „nepsaných pravidel“, že člověka zaskočí, když se nějaké dodržovat přestane.

Tak jako u fotografií znetvořených těl pasažérů letu MH17, který minulý týden „omylem“ sestřelili „údajně“ proruští separatisté nad Ukrajinou. Detailní fotografie mrtvých těl, znetvořené děti, jejichž obličej si mohu ve fotobance koupit za sedmdesát korun, hromada lidské tkáně a chodidel, no prostě to, co zbude z člověka po pádu z deseti kilometrů, když ho ještě následně na zemi zavalí dvacetitunový mo­tor…

Fotografie, jejichž použití bylo do této nehody myslitelné tak možná na World Press Photo nebo na webech pro „fajnšmekry“, ale rozhodně ne ve zpravodajství. V troskách Světového obchodního centra zahynulo bezmála 2800 lidí, v agenturách je přes 40 tisíc fotografií týkajících se incidentu, ale ani na jedné nečouhá zpod trosky kousek lidské bytosti. Když prolétnu česká média a katastrofy spojené s dopravou, najdu maximálně ruku pod plastovou plachtou na přikrývání těl. Pod každou fotografií plechů z bouračky, kde je jasně vidět krev na otáčkoměru, jsou v diskuzi příspěvky dehonestující médium, které fotku převzalo. Pamatujete Smolensk? Fotografie toho, co zbylo z polského prezidentského páru, přes „vypnutí“ zahraničních webů, které do toho šly, řešila ve zrychleném režimu polská tajná služba…

Když jsem téma otevřel na svém facebookovém profilu, dávala mi za pravdu editorka českého zpravodajského webu, která vzpomínala na dobu, kdy nesměla pustit „ven“ fotografii, při které byla v nabouraném autě ještě mrtvola, ač tato nebyla vidět…

A najednou, jako by se nechumelilo, přijímáme v galeriích článků z ukrajinského neštěstí momentky připomínající snímky válečného běsnění. Ano, země, kam dopadali ti chudáci, je ve válce a jejich smrt má s válkou přímou souvislost, přesto jsou to oběti leteckého neštěstí, na které se vždy vztahoval úzus o tom, že média nemají právo u tohoto typu obětí zraňovat city pozůstalých po obětech.

A teď je to všechno jedno. Nic proti, jsem dělník bulváru a tyhle snímky dobře prodávají. Jako čtenáři by mi to určitě taky nedalo. Jako novinář se ale musím ptát, zda jde o jednorázovku, „protože Putin“ nebo „řetězová reakce“ a všechno se zase vrátí do normálu, nebo se mám jako šéfredaktor po téhle záležitosti pokaždé pídit po něčem podobném? A bude to k dispozici? A kolik to bude stát? A budu si muset připlácet, nebo za sedm pětek jako doteď? A je to tak správně?

Pro mě jako čtenáře asi bohužel ano.

Pro mě jako šéfredaktora úspěšného online média na férovku třikrát ano.

Pro ty chudáky spadlé z nebe na tuty NE!