Přes výslovný zákaz manželky jsem včera, den po otcově mozkové příhodě a akutní operaci, nevynechal svou oblíbenou profesní libůstku – pročítání si diskuzí pod články a bavení se tím, jak se lůza projevila. Myslím opravdovou lůzu, nikoli čtenáře, z jejichž řad se ale rekrutuje.

Zaujalo mě, kolik „lidí“ zmiňuje pod články o otcově stavu fakt, že „konečně synáček vidí, jaké to je, když se mu v neštěstí někoho z rodiny hrabe bulvár“. Nic proti tomu, naopak, diskuze pod články jsou fórem pro duševní mrzáky a já to plně coby demokrat a člověk od fochu respektuji.

Jen jsem si říkal, že to, že došlo i na mě, si může myslet jen kretén, který vůbec nechápe principy, na jakých bulvár ve (ne)spolupráci s celebritami pracuje. Nejenže mě zvídavé a otravné telefonáty kolegů nijak netrápily, ale naopak jsem ještě aktivně spolupracoval. Takto jsem se nechoval proto, že jsem sám aktivní bulvární hyenou, ale z toho důvodu, že všechno ostatní je špatně.

Tajit to, že mi v nemocnici na neurologii operují po závažné mozkové příhodě otce, se mi dařilo osm hodin. Okamžitě jak jsem viděl, že už to ví sto lidí a z jisté cestovní kanceláře se dostávají ven neurčité informace, okamžitě jsem sám zavolal kolegovi z Blesku a rovnou mu oznámil, za jakých okolností poskytneme jako rodina bulváru to, co si žádá.

Domluvil jsem si standardní podmínky a bulvár je bez okolků a rád přijal. Neučinil tak proto, že volal vlivný kolega od konkurence. Učiní tak pokaždé v podobném případě a učiní tak rád, věřte mi, sám podobné kšefty uzavírám s budoucími nebo aktuálními pozůstalými často.

Kdybych zvolil postup, kterému říkám „Tereza Brodská“, pracují kolegové tak, jak se postupuje v případech, kdy rodina áčkové hvězdy na operačním sále a prahu smrti nespolupracuje: Vartují u špitálu, fotí přicházející zlomenou ženu a děti, vyvolávají celé rodině, fízlují na místě, kde se událost stala, šmejdí po nemocnici, tahají z naštvaných doktorů prognózy… Je to v pořádku a je to na místě. Je to jejich práce a čtenáři tento druh informací dennodenně vyžadují, jen u nás otevře bulvár v jeho tištěné nebo elektronické podobě 1,7 milionu lidí denně a ty fakt nezajímá Kristelová s Kazmou, ty zajímá krev.

„Ksichty“ si navíc nemají na co stěžovat. Bulvár a masa je povětšinou živí, využívají jeho vlivu při křtech svých knih, otevíračkách spřátelených restaurací, cpou do rozhovorů píárová sdělení a nechávají se fotit při kosmetických procedurách, které mají výměnou za článek zadara. Holt pak musí něco vydržet, když přijde neštěstí.

Nehodit bulváru v takovém případě kost je čirý nerozum. A samozřejmě svaté právo, na které ale logicky zareaguje po svém. Musí.

Takže jsem nepochopil vůbec nic, nepřiučil se vůbec ničemu, neuvědomil si, jak je bulvár zlý, podlý a vlezlý a jak parazituje na lidském neštěstí.

Naopak.

Přesvědčil jsem se výjimečně coby protistrana o tom, že se s ním dá domluvit a on dodrží, co slíbí, protože dostal potravu v podobě exkluzivních informací, za které platí tím, co bylo v tu chvíli pro mě hned po tátově zdraví tím nejdůležitějším, tedy naprostým klidem mé matky a rodiny, kterým nikdo nevolal a netrápil je nevhodnými otázkami a fotografem za kontejnerem u Vojenské nemocnice.

Tohle všechno jsem dostal ne proto, že jsem jeden z nich, ale proto, že jsem dávno jako řada jiných v šoubyznysu pochopil, že s bulvárem nemá cenu válčit, protože vyhrát se to nedá.

Můj táta tu nebude vždycky. Vím, že jednou, a doufám, že mě od toho dělí dlouhá doba, budou cvakat spouště fotoaparátů na jeho poslední cestě a věřte mi nebo ne, ani tehdy nepocítím špetku zloby vůči hyenám.

Ony totiž i tyhle negustovní mediální žně k životu (i konci) celebrit typu mého tatínka patří, masy po nich lační a je to tak v pořádku.

V pořádku není úplně lůza, ale neříkejte jí to, jednak by to vůbec nepochopila, a hlavně i zoufalci na mentální úrovni prvoků a řas mají právo na své diskuzní fórum!

Táto, přeju ti brzké uzdravení a prosím tě, ať už nikdy nemusím licitovat s bulvárem v podobné záležitosti.

A budu-li muset, zase mu hodím kost.

Ať má lůza pré a maminka klid.