„Nemůžu mít děti, a protože jsme oba nad věcí, našli jsme s manželkou cestu, jak to vyřešit tak, aby všichni byli šťastní.“

Souvětí, které ani napodruhé nevysloví, a vyslovit jej Jiří Menzel (76) už dávno, má bulvár po ptákách.

Je přitom úplně jedno, zda to, že ho paní podvádí, zjistil, až když otěhotněla, či se na svém podivném trojúhelníku domluvili. Je fuk, zda Jirka ještě může, zda lže, když říká, že se jen bojí, že by měl postižené dítě, zda pár jen zvládnul situaci, které by jiné manželství neustálo, zda opravdu věří tomu, že ho žena miluje, či je mu věrná…

Důležité je jenom jedno. Když už mi je bulvár protivný a mám doma přelétavou ženu, kterou prostě těžko uspokojím, ale vztah máme pěkný a k němu v kolíbce „cizí“ dítě, které je tak trochu slavného režiséra, tedy mé i tak trochu víc kolegy slavného kameramana, bylo by moudré udělat vše pro to, aby logická poptávka hyen po mase byla uspokojena v zájmu všech zainteresovaných, především však dítěte, jehož maminka je snad jediná, které celá situace vyhovuje, protože má jméno, které vždy chtěla, milence, kterého miluje, manžela, který to chápe, a dítě, kterému to jednou nějak vysvětlí.

Jinak trpí všichni. Slušného a vždy rytířského Jirku má národ za vola, jeho manželku za poletuchu a Jardu Brabce (60) za univerzální bytost, která je ve dne v roli kamaráda – inseminátora a v noci milence, a protože je to zjevné, budeme všichni lhát jak směrem ven, tak k sobě navzájem.

A důležité je, že jsme se z toho všichni poučili, a až se nám narodí to další malé, sehrajeme to jakkoli, ale jinak. Protože takhle trpí úplně všichni blízcí nás třech a trpíme my, i kdybychom se tisíckrát tvářili, že je to takhle oukej a vyhovuje nám to.

Hovno. Jediný, komu tahle šaškárna vyhovuje, je ten, kvůli jehož prohře, nebo přinejhorším remíze tu centrifugu lží podruhé absolvujeme – bulvár.

Bulvár, který opět vyhraje na celé čáře, vyhraje právem, vyhraje pravdou a výhru mu ta poražená trojka navíc naservíruje na stříbrném podnose, aby si hned, jen doservíruje další chod nekonečného hodokvasu, nestihla všem okolo postěžovat, jak se to s pravdou a láskou prostě s ulhaným, neupřímným a podlým soupeřem vyhrát nedá.

No nic, gratulujeme, děkujeme a ať vám, ne nám i to druhé dělá jen radost, tatínku, maminko a tatínku…