Krom zázraku v podobě narození dítěte neexistuje v životě lidském většího štěstí než rozchod s modelkou Petrou Faltýnovou (36).

Leoš (38) je přítel a přátelé si mají říkat pravdu do očí. Proto jsem jej, když se mi před dvěma lety svěřil, s kým se spustil, nepustil v jisté smíchovské kavárně skoro hodinu ke slovu. Měl jsem dlouhý proslov. O fantastickém sexu s luxusním přívěskem a závisti všech, kteří s ní nikdy souložit nebudou, o pocitu uspokojení vykoupeném zničujícími následky.

Vyprávěl jsem mu o Ručinském, který se probral až nad vytištěnými svatebními pozvánkami, o dle mého soudu fajn chlapovi Simonu Šteklovi, kterého si, zruinovaného a pokořeného, bude přes dítě vodit ještě roky, o Langošovi, který si myslel, že je díky ní venku z depresí a chmur, aby záhy zjistil, jak vypadá opravdová depka.

A samozřejmě o naivním mlynářském králi, bonvivánovi Ázovi, který Petře dělá odnepaměti satelit, který ovládá jedním čudlíkem mobilu, kdykoli se jí zamane, zatímco ten vede Petru i po tom všem coby svou loutku netuše, že Petra loutky vodí, nikoli následuje. A mluvil jsem, opatrně a trochu v rozpacích, o jejích každodenních výletech za hranice všedních dnů, které jej mohou ohrozit nejen v privátní sféře, kterou si myslí, že má vedle ní pod kontrolou, ale především společensky.

Popisoval jsem mu, jak deset let, co o ní píšu do bulváru, vnímám Petru Faltýnovou jako sexuální mašinu numero uno, která sice v ložnici dává, ale všude jinde bere. Že se nemohu zbavit pocitu hraničícího s jistotou, že každý nešťastník odcházel ze soužití s ní nekompromisně zdevastován duševně, fyzicky, finančně…

Smál se mi do očí s tím, že on ji miluje a já ji doopravdy neznám, a já ho chápal, protože ona je fakt to, co asi chlap v posteli a vedle sebe na golfu chce. Jenomže jak to dostane, měl by to hned ráno odvézt na první autobusovou zastávku, no tak dobře, zavolat a zaplatit tágo a popřát jí hodně štěstí do dalších jízd na centrifuze jejího nekonečného životního spektakulárního nonstop mejdanu.

Protože Faltýnová žije tak, jak souloží. Nekompromisně, divoce, nelítostně…

Jestli už Leošovi došlo, že to, že spolu nepočali dítě a neskončili u oltáře, je jeho životní výhra a nikoli důvod smutnit, to netuším.

Jedno ale vím jistě. Že za pár týdnů bude jiný „Leoš“ euforicky líčit rozpačitému kamarádovi, že potkal tu, o které celý život snil.

Jestli můžu onomu neznámému naslouchači poradit, ať neztrácí čas snahou mu to v nejlepším úmyslu rozmluvit. Nemá šanci, vyhraje Petra. Ona, protože chlapy a jejich slabosti zná, neprohrává. A jak dává, tak bere. Do posledního vzdechu, lajny, fotky, koruny…

Vyhrát se to s ní dá jen v jediném okamžiku, když odchází spálenou zemí, ale odchází.

Gratuluju, Leoši!

Nevíš to, ale vyhráls…