Když jsem v pondělí večer po dvouměsíční tvrdé práci celé redakce klikal na tlačítko „publikovat“ u prvního článku v kauze KateGate, věděl jsem mnohé. Že dráždíme kobru a rozehráváme vysokou hru. Že pokud to budeme „hrát“ jen trochu proti Kateřině Zemanové, zle narazíme.

Vždyť žijeme jen jednou…

A holka si prostě v nevhodnou dobu vyrazila s kamarádkami na nevhodnou akci.

Že některá média (nakonec se ukázalo, že všechna) budou ve strachu pochopitelně celou kauzu reflektovat optikou „My nic, my muzikanti, to eXtra, to Novotný“.

Že budu jako šéfredaktor a člen pravicové politické strany okamžitě obviňován, že celá věc souvisí s předvolebním bojem, do kterého jsem zatáhl celou redakci i vydavatele.

Jen jedno jsem nečekal.

A totiž, že tiskový odbor Hradu, toho času na zájezdu, v presu udělá nejhorší chybu v krizové mediální komunikaci, jakou vůbec udělat lze a o které se učí už malé celebrity v kroužku pro budoucí celebrity hned první den.

Prostě: Pokud máte ve střetu s bulvárem máslo na hlavě, nikdy nesmíte začít lhát!

Je to cesta do pekel, která končí pokaždé stejně. Ostudou, rozpaky a zoufalou snahou zastavit rozjeté bulvární tanečníky na hrobě lháře, v tomto případě lhářky a bohužel také instituce, kterou chtě nechtě reprezentuje.

Jako novinář, pardon, jako novinářský bulvární póvl, jak by řekl pan prezident, jsem si také po tisící ověřil to, co vštěpuji svým lidem v redakcích odjakživa: Pokud jste si absolutně jistí, máte to dobře vyzdrojované, pak se nikdy nemusíte vlka bát!

I kdyby jím byl sám Bůh. Vždyť na toho si stejně většinou jen kdosi hraje.

Poučili jsme se všichni. My, že až příště vytasíme podobnou „střelbu“, zase v tom budeme chvíli sami, než se k hostině připojí i ustrašení hodovníci z okolí. Miloš, že děti v telecím věku se do kampaní netahají, jeho tisková mluvčí Hanka, že v podobných situacích je dobré fakt dvakrát měřit a pak až řezat, a Kateřina Zemanová samotná, že role celebrity, kterou si dobrovolně (a na tom fakt trvám) za radostného přikývnutí otce vybrala, s sebou nese i jistou míru problematičnosti.

Je mi úplně fuk, co bude dál. Vím, že to mělo smysl.

Protože pravda vítězí, však to má Milda na prezidentské standartě.

Stálo mi to, společně s celým týmem eXtra.cz, za tu práci a nervy.

Protože žijeme jenom jednou…