Deník.cz otiskl zajímavý – pravděpodobně mailový – rozhovor se Sisou Lelkes Sklovskou (48) a já si ho vypůjčil, protože jsem horší interview dlouho nečetl. Bez dovolení, ale zato jej zdrojuji a dělám jim reklamu (fakturu pošlu), a navíc, existuje závažné podezření, že Sklovska v rozhovoru uvádí nepřesně jisté skutečnosti, které prostě opravdový bulvární novinář-hlídací pes demokracie musí uvést na pravou míru.

Přepis rozhovoru pro denik.cz je doslovný, poznámky eXtra jsou označeny kurzívou, při natáčení nezemřelo žádné zvíře a turbosolárium v nadměrné míře škodí zdraví a ksichtu.

Jak se tedy v roli porotkyně cítíte?

Velmi důležité je zmínit, že jsme čtyři porotci (díky, jednak by si toho jeden nevšiml a pak nám – fanatickému stádu tvých věrných – asi naznačuješ, že ta show není jen o tobě, to je od tebe pěkné), čtyři výjimeční lidé (výjimečného Klempíře nikdo nezná, Celeste v reálu nemá jediný úspěšný hitparádový singl ani v jedné z patnácti zemí, ve kterých bydlí nebo se tam narodila, a nějaká tvoje hitovka mě na první dobrou taky nenapadá, ale tak asi jsme každý z jiného vesmíru), každý jiná osobnost. A přestože jsme spolu nikdy nedělali, sedli jsme si a bez jakýchkoli problémů začali pracovat (popros tvého drsného manžela, ať dá Brzobohatýmu k hlavě bouchačku a donutí ho upřímně odpovědět na otázku, zda tě považuje za dobrou zpěvačku a celebritu. Zjistíš přinejmenším to, že jste si nesedli a taky proč jsi s opravdovým muzikantem Ondrou nikdy mimo kulisy X Factoru nedělala, napsal bych k tomu ještě, že ani dělat nebudeš, ale to už bych byl zlý).

Když vidíte začínající zpěváky, vzpomenete si na své začátky?

Já jsem hlavně nikdy zpěvačkou být nechtěla! (kecáš!) Šla jsem na gymnázium a chtěla jsem být veterinářkou (Siso, nevím, jak u vás na východě, ale u nás je na to potřeba vejška, to nestačí mít doma křečka a udržet ho při životě, což se ti, zpívala-li jsi mu, nemuselo podařit). V tomto směru je fakt, že zpívám, vlastně náhoda – i když, náhoda… Ono to tak asi bylo všechno nasměrované… K hudbě jsem se dostala tak, že jsem v jedenácti letech doprovázela jednu svou nerozlučnou kamarádku (já už se lekl, že ses už v tomto útlém věku objevila u Ringo Čecha v roubence na ústních zkouškách a chceš nám to vyprávět, na rovinu, konečně by mě to interview začalo bavit) na pěveckou soutěž (zajímavé, jak každá vždycky na konkurz doprovázela kamarádku, já nikdy kamaráda na žádný konkurz nedoprovázel, kurva, kde já dnes mohl být, prosím tě, to nemůžeš normálně říct, že jsi to tam šla urvat, to se na soutěžích dělá, víš?). Tak jsem to tam pozorovala, že jsem to nakonec také zkusila (šla jsi nekompromisně na řadu úplně první, nebo až druhá po dravější kamarádce?) – a celou soutěž jsem vyhrála! (třetí místo se ten ročník prý nepředávalo, nebylo komu). Zvířatům jsem se sice věnovala dál, vždy jsem doma měla a mám kočky (neskutečné, takové znamení osudu, že máš operovat tygry a ty nic), ale hudba nakonec zvítězila. Dneska bych ji nevyměnila za nic na světě (hudba tebe také ne, jedna bez druhé nejste nic).

Jaká coby porotkyně budete?

Je důležité být upřímný (fajn, to mám rád, takže mi upřímně řekni, koho měl na mysli Felix, když s tebou a Lelkesem tehdy mluvil o tom nevyzpytatelném kokotovi?), normální, lidský (a opálený, že?). Jinak soutěžící musejí mít dobrý hlas (jen nekecej, první, co na Primě kontrolujete už ve vrátnici, je smrtelná choroba a minimálně tři smutné rodinné příběhy), ale taky by měli vědět, že je čeká spousta tvrdé práce. Zejména pokud jde o techniku zpívání, bez které to nejde. Já jsem v tomhle ohledu na sobě pracovala (říkalas, že porotce má být upřímný!!!) a ráda bych něco z toho předala i jim (potřeba jim ty smutné životní osudy ještě vyšperkovat o další neštěstí). Takže to, co bude první, abychom mohli s hlasem pracovat, bude určitý technický základ, kterému se soutěžící musejí naučit, na tom budeme stavět (jeden by při tom řekl, že tam mnozí, včetně tebe, končí). Důležité je i procítění toho, co soutěžící budou zpívat, porozumění textu, hudbě… A určitě nechci nikoho odchýlit z cesty, po které půjde (počkej, když uvidíš blbku bez talentu, doporuč jí veterinární medicínu, ne abys jí hecovala do šoubyznysu a opalování, slovenský trh je malý a už tak je vás tam moc), nebudu nikomu nutit operní nebo klasickou hudbu (líbí se mi, jak si věříš a nepřímo prosťáčkům, co to čtou, naznačuješ svůj široký rejstřík a žánrový záběr), když bude chtít zpívat country (prosím tě, hlavně nezpívej country ty, i když, ten velký klobouk by možná super schoval tu hlavu).

Co očekáváte od finalistů?

Myslím, že jakmile člověk vstoupí na to pódium, musí okamžitě něčím zaujmout (ano, ale co mají dělat ty bez silikonů a bohatého manžela, který má styky?) – úsměvem, čímkoli (vlak mi přejel v dětství nohu krátce po tom zasažení bleskem, někdo mi právě v zákulisí vypustil gumu u vozíčku, celá rodina pomřela v metanolové aféře a snad tu budu dlouho, s HIV se prý dnes dá žít i 30 let, no nic, milá poroto X Factoru, tak já jdu na ten zpěv). A pokud nezaujme, bude působit třeba i trapně, ale pak otevře pusu a bude zpívat jako bůh, tak i to je ono!

Stačil vás už někdo konkrétní zaujmout?

Jeden muž, který má maďarské kořeny, je velmi nadaný. Je to pro mne člověk, který do této soutěže patří, a to se vším všudy (líbí se mi, jak jsi mu coby Slovenka velkoryse odpustila to, že je Maďar, palec nahoru, podobné gesto jsem od Slováka neviděl dvacet let, ale sama jsi snědé pleti, takže víš, co to je žít na okraji společnosti).

Talentových soutěží už bylo hodně, myslíte, že X Factor ještě může nějaké nové talenty objevit?

V Česku i na Slovensku je tolik talentů (takové Finsko nebo Sumatra to mají třeba jinak), že určitě objevíme další (Siso, oni ti fakt ještě neřekli, že nehledáte talenty, ale tělesně postižené konzervatoristy s příběhem?). A myslím, že tato soutěž je jiná než ostatní (víme, porotu si musíme pokaždé googlovat a není tam Leoš Mareš) a určitě přinese spoustu překvapení.

Šla byste sama do této soutěže?

Já jsem strašně soutěživý typ, já bych hned šla (tak vono jde taky vo to, esli by tě vzali, zpíváš jen průměrně a jsi dost stará, ale zase ty popáleniny v obličeji).

Je třeba nějaká vlastnost, která vám u soutěžících va­dí?

Určitě mi vadí, když se někdo chová jako mistr světa, který všude byl a všechno umí (neznat manýry tvého manžela, tak i věřím, že nelžeš). No a pak se ukáže, že je to úplně jinak… (třeba zpěvačka – porotkyně ze Slovenska, u které si ze 100 Čechů na ulici ani jeden nevzpomene na jediný její hit, ač o sobě tvrdí, že je výjimečná a má co předat?).

Jak vlastně vypadá takový „den porotkyně"? (takto kokotsky se většinou zeptá jen elév, který nezná zpovídaného. Den porotkyně Sisy je všem znám: 4.00 – 9.00 líčení na snídani, jediný chod dne, Juraj mě chce hubenou, 9.30 odlíčení po snídani, 10.00 – 13.00 solárko, 13.30 – 17.00 líčení před natáčením, 17.00 – 20.00 natáčení, 20.30 – 1.30 solárko, liché dny turbo, sudé normal, ale o hodinu déle).

Ráno nejdřív otevřu oko (to prý dělával Jan Žižka z Trocnova taky) a jsem ráda, že žiju (rád bych řekl, že my taky), že je tu nový den. Tak to mám už dávno, tenhle pocit (tak vono po tý šedesátce je člověk za další den vděčnej, co si budeme povídat). Pak přijedu na natáčení, nechám se nalíčit (jo až tam, a já si říkal, proč tě převážejí s tím pytlem na hlavě a nesou před tebou paravan), učesat a během toho nedělám nic jiného – netelefonuji, neesemeskuji (to fakt půl dne vydržíš?), vážím si práce lidí, kteří se o mne starají (to je divné, když ti každý den vyrobí hlavu a obličej, tolik potřebné věci k mluvení v televizi), a už vlastně tímto začíná moje práce (příšerná rasovina, takovou šichtou bych si nechtěl projít, to radši uranový důl). Pak, když mám „omítku“ a účes, se jdu obléknout, domlouvám se samozřejmě se stylistkou (to je ta samá, co ti radí s tím opálením?), no a pak už začne natáčení. Musíme uvítat publikum (zaplacené, takže dělá, že tě vidí rádo, proto ty si to tak užíváš, ty uličnice, co?), při natáčení je důležité i vědět, co říkat a jak to říkat, pamatovat si, co už třeba zaznělo (Siso, my víme, že máte v uchu ty vysílačky a z režie vám dávají podněty a informace k jednotlivým soutěžícím, tohle si vyprávěj na východním Slovensku na besedě v horách). Celkově mě to velmi baví (koho by to nebavilo, za prachy se v televizi 2× za večer dojmout nad nemocnou holčičkou s rukou místo hlavy a k tomu mít v šatně tři měsíce zadara pudr, čímž ušetříš padesát tisíc), jsem ráda mezi lidmi, co tu jsou – úspěch je vždy samozřejmě o celém týmu, bez toho by to nešlo (jak ty to děláš, že v tom rozhovoru ani jednou nepoužiješ klišé)…

Autor prohlašuje, že celý text je ovlivněn faktem, že jeho pisatel je aktuálně placeným agentem TV Nova, Hlasu a České federace pro boj se samoopalovacími krémy a aktivně se podílí na štvavé a dehonestující kampani proti X Factoru a Sise. Je to zřejmé na první pohled a každý normální člověk přece vidí, že Sisa je skvělá zpěvačka, kterou Češi milují, od rána do večera si pobrukují její písně a vůbec se nediví tomu, že jí často nechtějí u baru nalít, protože vypadá na šestnáct.