Faraonova kletba: Mýtus, nebo realita? Od zahájení vykopávek Tutanchamonovy hrobky zemřelo nejméně 12 lidí

Je tomu téměř sto let, kdy lidstvo poprvé poodhalilo roušku tajemství jednoho z nejznámějších faraonů všech dob. Tutanchamon, faraon vládnoucí mezi lety 1333 a 1323 před naším letopočtem, byl nalezen 4. listopadu 1922 britským archeologem Howardem Carterem v egyptském Údolí králů.

Senzace, která doprovázela tento nález, oblétla celý svět. Šťastným nedopatřením si tehdejší vykradači hrobek nevšimli spletitosti chodeb faraonovy hrobky, tedy se nedostali do jejích skrytých útrob. Díky nim našli archeologové překrásné exponáty, které vyzvedávali z hrobky přes osm let. V pohřební komoře se našla slavná Tutanchamonova posmrtná zlatá maska, která je nyní považována za jednu z nejslavnějších památek starověkého Egypta, 30 modelů lodí určených k přepravě na onen svět, desítky dřevěných schránek s výbavou pro běžný život na onom světě a stovky dalších předmětů. Sám Tutanchamon byl pochován ve třech rakvích, z nichž jedna byla vyrobena z 1 140 kilogramů zlata. Další zajímavá fakta o tomto faraonovi můžete sledovat na stanici Film+ v třídílné minisérii TUT.

Zemřel mlád, 19 let…

Tutanchamon byl synem vládce Achnatona, který ve starověkém Egyptě zavedl kult jediného boha Atona – Slunce. Sám Tutanchamon usedl na trůn v necelých 10 letech a zemřel po devíti letech své vlády. Dodnes se vědci přou o to, co bylo příčinou jeho smrti. Jedni tvrdí, že zemřel na malárii, druzí pak, že na infekci zlomené stehenní kosti. Nečekaná smrt mu postoupila malou nedokončenou hrobku v Údolí králů, na jejíž přípravu měli dělníci pouhých 70 dní. Podle posledních DNA testů se zjistilo, že mumifikace mladého faraona byla provedena „zfušovaně“. Balzamovací oleje se smíchaly s kyslíkem a to pak vyvolalo chemickou reakci, která způsobila sežehnutí faraonova těla. Teplota uvnitř rakve dosahovala přes 200 stupňů Celsia. Tutanchamonovo tělo se doslova „upeklo“.

Dobrodružná cesta za zlatou maskou

Po faraonovi se začalo pátrat od roku 1907. První, kdo se vydal po jeho stopách, byl Američan Theodore Davis. Ten se v roce 1914 svého snu vzdal a pomyslné královské žezlo předal britskému archeologovi Howardu Carterovi. Ten po krátkých peripetiích s egyptskými úřady, kdy byl nucen vykopávky odložit, 5. listopadu roku 1922 slaví vítězství. Howard Carter stanul před největším archeologickým pokladem všech dob. První moment vstupu do hrobky popsal takto: „Nejprve jsme neviděli nic. Ale pak, jak si mé oči začaly přivykat na světlo, vynořily se detaily místnosti. Zvláštní zvířata, sochy a zlato. Všude se třpytilo zlato.“

Faraonova kletba, mýtus, nebo realita?

Ne každá záhada má své pragmatické vysvětlení. To se týká i faraonovy kletby, která je obestřena mysteriózním příběhem. Zrodila se legenda o prokletí každého, kdo do Tutanchamonovy hrobky vstoupí. Během archeologických vykopávek totiž záhadně zemřelo několik lidí. První obětí se stal amatérský egyptolog a sponzor Howarda Cartera lord Carnarvon, který v roce 1923 údajně zemřel na infekci ranky po bodnutí moskyty. Jeho blízký přítel, americký magnát George Jay Gould, odcestoval podpořit jeho pozůstalé. Během své cesty se zastavil v Údolí králů, aby vzdal hold objevům svého důvěrného přítele. O dvanáct hodin později umírá na zápal plic. Zemřel tak i Carnarvonův osobní tajemník Richard Bethell, který pomáhal třídit poklady nalezené v hrobce. Ten umírá o čtyři měsíce později na selhání srdce. V průběhu 6 let od zahájení vykopávek Tutanchamonovy hrobky zemřelo za nejasných okolností nejméně dvanáct lidí. Po dalších 7 letech jsou všeho všudy naživu už jen dva členové z původního archeologického týmu. Náhoda, či holá realita, která nenechá faraona v klidu spát? Snad jen jeho objevitel - otec, který k němu po 3200 letech promluvil, byl od kletby uchráněn. Umírá v březnu 1939 zcela přirozeným způsobem.

Bartošová brala úspěchy jako samozřejmost, svou slávu ale neustála, tvrdí její první manažer. Showbyznys ji semlel