Otázkou zůstává, v jaké to žijeme době, že jsou malé děti tak deprimované a sahají si na život? Nechce se tomu ani věřit, ale je to krutá realita. Děti páchají sebevraždy, a to už i u nás.

Začátkem března si během pěti dnů na Slovensku vzaly život tři mladé holky. Dominika (14) z Piešťan se zastřelila otcovou loveckou puškou. O dva dny později se otcovou zbraní zabila také šestnáctiletá Zdena z Nových Zámků. A nakonec vyskočila z okna čtrnáctiletá Nina z Trnavy.

O měsíc později, tedy v první části dubna, si vzala život Julie z Liberce, která se ve třinácti letech měla oběsit kvůli šikaně ve škole.

Ke stejnému osudu zamířil tento týden taktéž třináctiletý Jakub z Brandýsa nad Labem, který svůj život dobrovolně ukončil ze zatím neznámých příčin.

Podle informací Blesk.cz třináctiletý školák skoncoval se životem 28. dubna v areálu tamního veslařského klubu – měl se oběsit. Mělo se jednat o veselého chlapce, u kterého neměl nikdo tušení o tom, že ho něco trápí.

Všech pět dětí, které si v posledních dvou měsících vzaly život, ať už u nás, nebo na Slovensku, mělo trápení, a to tak velké, že se rozhodly odejít z tohoto světa. Jak zoufalý musí člověk být, aby něco takového udělal? A proč se nám před očima zasebevražďují dě­ti?