Jakoby se na smrt pomalu zapomínalo. Ještě v 19. století byly běžné tzv. memento mori fotky, tedy viktoriánská tradice focení s mrtvými, která neměla jen jeden účel. Kromě památky na zemřelé znamená memento mori i něco jako „pamatuj smrti“. Je to připomínka toho, že je to jen další životní proces.

Pak se smrt odsunula do hospiců, léčeben dlouhodobě nemocných a za zavřené dveře jednotek intenzivní péče a dočista se na ni zapomnělo. Fotosérie Soulumination je tu od toho, aby lidem připomněla, že s blízkými je potřeba prožívat všechno a statečně čelit jejich odchodu.

Nezisková organizace Soulumination pořádá výstavy rodinných fotek, kde lidé odcházejí kvůli nevyléčitelným rakovinám, těžkým onemocněním a dědičným chorobám. Ukazuje krásu toho být do poslední chvíle s člověkem, kterého milujete, a že umírání nebolí a není třeba před ním zavírat oči.

Na portrétech pracují profesionální fotografové a organizace Soulumination jich nyní zaměstnává na čtyřicet. A přestože je ve zprávách všude na světě smrti víc než dost, Soulumination se svým nápadem sbírat a vystavovat fotky umírajících přinesla něco pozitivního. Lidé se začali více zajímat o konkrétní příběhy a pozůstalí se lépe vyrovnávají s odchodem milovaných.