Už více než rok řeší úřady žalobu nevidomých manželů Peterkových kvůli diskriminaci, k níž došlo při odmítnutí jejich zařazení do adopčního programu.

Jelikož nemohou mít své vlastní děti, chtěli využít možnost adopce. Jelikož jsou si vědomi svého handicapu, paní Peterková absolvovala řadu kurzů zaměřených na péči o ostatní a dokonce vystudovala Dívčí katolickou školu, obor charitativní služby. Její manžel sám vychovával se svou bývalou přítelkyní děti a často jezdil jako vedoucí na dětské tábory a spolu se pak příležitostně starají o dítě své známé. Takže rodičovská role by jim dle jejich slov i slov odborníků neměla činit žádné větší obtíže.

Psycholožka Silvie Quisová, která oba manžele vyšetřuje, tvrdí, že je z nich cítit životní spokojenost, klid a jistota a jelikož se dokážou plně postarat sami o sebe, mohou se postarat i o dítě. Podle ní a advokáta Petra Veselého by úřady měly přestat diskriminovat zdravotně postižené lidi na základě jejich zdravotního handicapu, který ale nijak nevylučuje řádnou péči o dítě!

Otázkou je, jestli právě slepota adoptivních rodičů nemůže nějak negativně ovlivnit život zdravého dítěte…

Co si o tom myslíte vy?