S historkami o podivném fenoménu černookých dětí se nejen na internetu roztrhl pytel.

Jestli se jedná o historku à la Černá sanitka, duchařský příběh na strašení malých dětí, obyčejné hoax, nebo realitu, je k diskuzi.

Tentokrát vám však přinášíme příběh jednoho z údajných svědků, který se s nimi setkal tváří v tvář.

Čtěte pomalu, možná strachy zůstanete přikovaní k židli.

„O podobných historkách jsem si myslel svoje,“ popisuje třicetiletý John nezvyklý zážitek. „Rozhodně nejsem člověk, který by si ujížděl na nějakých paranormálních jevech nebo duchařině, a tak jsem jim nevěnoval nejmenší pozornost.

Jenže jednoho dne jsem seděl v ložnici, četl si a pomalu chtěl zhasnout a jít spát, když tu někdo zaklepal na dveře," pokračuje ve vyprávění.

„Myslel jsem si, že je to jen sousedka, která si chce půjčit paralen nebo tak něco, ale když jsem otevřel, stály tam dvě asi sedmileté děti a koukaly se do země.

Když jsem se jich zeptal, co pro ně můžu udělat, holčička řekla, že by si její brácha potřeboval dojít na záchod. Sice bylo už pozdě, ale říkal jsem si, že možná čekají na taxi, a tak jsem je pustil dál.

Zvláštní bylo, že dívka zamířila hned ke schodišti a chlapec ji nenásledoval, ale štrádoval si to napříč obývákem až do mé pracovny.

Nejdřív jsem si myslel, že je to možná tím, že většina domů, jako je ten můj, má dvě toalety, ale po chvíli mi to začalo být divné a následoval jsem chlapce, abych ho nasměroval.

Ten moment si pamatuju naprosto přesně. Zeptal jsem se ho, jestli záchod našel, ale čím víc jsem se k němu blížil, tím hlouběji mě prostupoval pocit neklidu.

Chlapec najednou pozvedl hlavu a zeptal se mě, jestli jsem v pořádku. Jakmile jsem mu pohlédl do očí, krve by se ve mně nedořezal.

Byl to nejděsivější moment v mém životě. Dítě mělo místo bělma a duhovky černočerné bulvy.

Málem jsem omdlel.

Když jsem se vzpamatoval, začal jsem utíkat domem, zabouchl dveře, utíkal zahradou a celý uřícený doběhl k domu přítele, který bydlel opodál.

Všechno jsem mu barvitě líčil, ale on se jen smál a ptal se mě, jaké jsem si dal drogy, že je chce také vyzkoušet.

Když jsme se společně vraceli do mého domu, nikdo tam už nebyl.

Mezi mými přáteli začaly kolovat zvěsti o tom, že jsem byl přepracovaný a že jsem si přihnul, dokonce jsem navštívil psychologa.

A dnes musím uznat, že si sám nejsem jistý, jestli to mohla být realita, ve skrytu duše se však obávám, že byla!" uzavírá děsivý příběh John, který se za dva měsíce ze svého domu odstěhoval a pronajal si byt v centru.

Co si myslíte vy?