Rob Lawrie, bývalý voják, se rozhodl, že změní celý svůj život. Za vše mohla fotografie utonulého syrského chlapečka Aylana na turecké pláži, která obletěla svět. "Ta fotka mě zničila. Zabalil jsem svoje podnikání v čištění koberců, prodal jsem rodinné auto a koupil si dodávku. Naložil jsem oblečení, spacáky a stany a odjel do tábora v Calais,“ řekl Rob.

Táboru Calais se přezdívá Džungle a připomíná skládku v Bombaji. Rob se rozhodl, že tam bude s uprchlíky žít. Jednoho dne tam potkal malou holčičku, čtyřletou uprchlici z Afghánistánu – Bahar Ahmadi. "Začala se mnou chodit všude, byla to jen nevinná holčička, která prohrála v loterii narození,“ vzpomíná Rob.

V uprchlickém táboře žila jen se svým otcem. Matka jí zemřela. V Leedsu ale legálně žili příbuzní malé holčičky, a tak její otec chtěl, aby ji tam Rob zavezl. Ten se ale zdráhal. Pašovat někoho přes hranice je trestný čin a hrozilo by mu i vězení. Časem si to ale rozmyslel. Zlomilo ho to, že mu dívka v dodávce usnula na koleni. Tak už ji nemohl nechat v tom hnusném uprchlickém táboře.

Bahar tedy schoval za sedadlo řidiče a rozhodl se, že ji propašuje do Británie. Jenže se stalo něco, co sám nečekal. Do auta se mu ukryli ještě další dva uprchlíci. Na hranicích je vyčmuchal policejní pes a následně našel i Bahar. A ta putovala zpátky do tábora a Rob do cely.

Případ si získal velkou publicitu a všichni volali po propuštění Roba. Vždyť chtěl jen pomoct malé nevinné holčičce, aby měla lepší život. Přece za to nemůže být souzen. Z právního hlediska jde o trestný čin, ale při pohledu na podmínky v Džungli jde o správnou věc.

"Je otřesné, že v celé Evropě malé děti bojují o přežití mezi hranicemi bohatých států. Britská vláda by měla dělat vše, co je v jejích silách, aby jim pomohla, než nutit zranitelné a zoufalé lidi brát věci do svých rukou,“ řekla Lisa Doyle, šéfka advokacie v radě pro uprchlíky.

Robovi hrozilo až pět let vězení nepodmíněně. On to bral ale statečně. „Vím, že jsem se dopustil trestného činu, ale všechno, čím jsem vinen, je soucit. Jsem bývalý voják. Zvládnu, co mi život naloží. Mám obavy o Bahar a děti, jako je ona.“ Nakonec Rob odsouzen nebyl. Odešel pouze s tisícieurovou pokutou. A to pouze za to, že holčičku nevezl v dětské sedačce. Vše mělo tedy dobrý konec.