Od té doby, co se k většině sousedů po Evropě dostaneme na občanku, ukládáme cestovní pasy do stále hlubších šuplíků.

Starší ročníky si nejspíš dobře vybaví ten svíravý pocit kolem žaludku pokaždé, když předkládaly svůj pas celní kontrole na hranicích, stejně tak jako absurdní soutěže v počtu razítek na zadních stránkách! Kdo jich nasbíral nejvíc, byl totiž zcestovalý king!

Stejně tak dobře ale mnozí nezapomenou na výsměšné poznámky a komentáře ke své fotce, když jejich pas koloval z ruky do ruky v autobuse během školního výletu.

Tyhle milé i nemilé zážitky spojené s papírovým cestovním pasem ale nejspíš brzy odpadnou, protože budou nahrazeny mikročipy a čtečkami.

Trocha historie neuškodí

Úplně prvními cestovními doklady byly listiny, které jednotlivým osobám vydávali panovníci a vysocí šlechtici. Ve středověku byly nazývány glejty (z německého der Geleitbrief) a potvrzovaly ochranu dané osoby či skupiny na určitém území při jeho průchodu nebo pobytu. Takový glejt vydal například Zikmund Lucemburský mistru Janu Husovi.

Paradoxní je, že ačkoliv tato listina měla českého reformátora chránit při cestě do Kostnice na koncil, předjímala zároveň jeho parte. Jeho cesta do zahraničí jej totiž tenkrát stála smrt na hranici.

Cestovní pasy, které měly zaručit volný průchod a pobyt na území jiných států, tedy tak, jak je známe dnes, začaly úřady svým občanům vydávat až přibližně v polovině 19. století.

První fotografie se v cestovních pasech objevují až na přelomu 19. a 20. století a v této době se také začínají používat první cestovní pasy v podobě malé knížky.

Podívejte, jak vypadaly cestovní doklady slavných, které dnes draží sběratelé za neuvěřitelné sumy!