Budou mít pohřeb se všemi vojenskými poctami, rodina souhlasila se zveřejněním jejich jmen a fotografií. Čtyři čeští vojáci, kteří zemřeli minulý týden v afghánském Bagrámu, dnes svým zraněním podlehl i pátý z nich.

Jan Šenkýř (†39), Ivo Klusák (†34), Libor Ligač (†33), David Beneš (†28) a Jaroslav Lieskovan (†39) si podle náčelníka generálního štábu Petra Pavla zaslouží nejen čestná vyznamenání, jejich rodinám bude náležet i finanční pomoc a jejich vojenské jednotky ze Žatce a Chrudimi pro ně pořádají sbírku.

Což zase českou malost nenechává chladnou. Kdo byli ti lidé a co dělali v Afghánistánu? Stříleli tam nevinné, takže je stihl spravedlivý trest? Za co by jejich rodinám měl náležet jakýkoliv příspěvek, když si tam na žoldu vydělali určitě dost? Diskuze na českém internetu zase jedou a tragická smrt pěti mužů vyvolává nejen soukromé názorové války, ale stává se i předmětem slovní manipulace politiků. Dosud jim bylo všech pět vojáků jedno, nyní má každý potřebu se k jejich osudu vyjadřovat, říkat jedinou pravdu a populisticky tohle téma využívat ve svůj prospěch. Blogeři se předhánějí jak o život a zvyšují si na nich čtenost. Členové parlamentu, senátu, bývalí i stávající o tom píší sloupky, úvahy, napadají prezidenta, misi, NATO a rozohňují se v tom, že násilí plodí další násilí.

Český plebs si plete pojmy s dojmy, netuše, kdo je to vlastně žoldák a kdo člen naší armády, neschopen si otevřít alespoň wikipedii, zato rozumovat na každém rohu. V armádě se s nejvyšším rizikem musí počítat a musí s ním počítat i jejich rodiny, otázky o morálce, smyslu, vině a trestu by si proto hrdinové z gauče měli nechat pro sebe. Rádi by, aby věc státní obrany a povinností armády vyplývajících z mezinárodních smluv byly věcí všech, ale jak by mělo skutečně dojít na činy někde na bagrámském poli, přijdou na řadu výmluvy, špatná záda a vadný zrak.

Naštěstí ještě pro nás je hrdinou ten, kdo slouží za svou vlast, nikoliv ten, co toho nejvíc namele a honí si ego v českém nešvaru zvaném diskuze. My máme v téhle věci jasno.