Jediný národ, který tleská v letadle, jsou Češi. Proč to děláme? Protože jsme burani. To je takový vžitý mýtus. Pojďme se na něj trochu detailně podívat.

Za prvé není pravda, že jiné národy po úspěšném přistání netleskají. Tleskají třeba i někteří Američané nebo Němci. Není to pravidlem, ale není to rozhodně výjimkou. A když se napijí, tak dokonce i zpívají.

Proč tedy tleskáme? Protože tleská někdo jiný a nám je trapné netleskat. Vždycky jeden začne, druhý se přidá a tak to naskakuje. Když už jste poslední, kdo netleská, začne vám být trapně.

Mnozí si myslí, že tleskat je morální povinnost. Něco jako spropitné. Není to dané ze zákona, ale je to zvyk. Prostě se to tak dělá, tak to budeme dělat taky.

Mnozí tleskají, aby ze sebe dostali stres. Lidi jsou pozemšťané a ve vzduchu se cítí všelijak. Když jsou zpět na zemi, tak to z nich spadne. Tleskání je pak znakem euforie. Někteří hodně emotivní lidé si při euforickém zážitku trhají trička. Takže tleskání je ještě dost v pohodě.

Jasně, piloti mají slušné platy a to, že vás dopraví v pořádku, je jejich pracovní povinnost. Potlesk je něco navíc. Je to poděkování.

Herci v divadle také přispíváme na mzdu, když si koupíme vstupné. Také bychom nemuseli tleskat, když máme lístek, za který jsme dali peníze. Ale stejně zatleskáme.

Obecně lze říci, že na dálkových letech se spíše netleská, na charterových letech do turistických destinací se tleská.

Češi jsou hrdí na jisté aspekty svého chování. Vadí nám, když se nám sahá na pivo nebo na Jágra. A vadí nám, když se nám sahá na tleskání.

V letadlech se totiž dějí horší věci, než je tleskání. Třeba hlasité kecání, když letuška vysvětluje bezpečnostní pokyny. Nebo krkání, prdění, chrápání a v neposlední řadě zvracení. Tohle všechno se ve vzduchu děje.

Co je horší? Když se 10 vteřin po přistání tleská, nebo když vedle vás dvě hodiny nějaké rozjívené děcko nezavře klapačku?