Podle odborníků si Češi z tuzemských lesů odnesou až desítky tisíc tun hub a jiných lesních plodin. Houbaření je u nás považováno za jakési národní hobby. Například v Británii se lidé navzájem udávají za tři nasbírané igelitky hub. To je pro typického Čecha klasická hodinová dávka. Nikdo u nás ani nepomyslí, aby na tak malé množství nasbíraných hub poukazoval, ba dokonce houbaře kritizoval.

Sbírání hub je v Česku masově rozšířené. O tom, jak toto hobby začalo a pěstuje se dodnes, se podle odborníků stále spekuluje. Dodnes si z hub vaříme jisté pochutiny, ale z jejich hledání se stal více méně způsob aktivního odpočinku.

Odborníci a znalci hub z akademické půdy varují, že po takovýchto „nájezdech“ do lesů se houby nedokáží vzpamatovat, nevytváří výtrusy a dané druhy se přestávají v místě rozmnožovat.

Problémem je také tzv. „sešlap.“ Když projde lesem pár lidí, vlákna podhoubí se vzpamatují. Projdou-li se ale na malém úseku stovky lidí týdně, poškozují se vlákna, která se nechází několik centimetrů pod povrchem. Půda se pak více zhutňuje, houby nemohou dýchat a odumírají.

Že jde v českých lesích kvůli houbařům doslova do tuhého si myslí také Jan Holec z mykologického oddělení Národního muzea v Praze.

„Fenomén dnešního masového houbaření někdy nabývá obludných rozměrů, stejně jako řeky plné vodáků a lesy plné jezdců na čtyřkolkách. Názor rozumných mykologů je ten, že houby jsou u nás zprofanované až příliš. Úkolem doby není je dále propagovat, ale zájem o jejich konzumní využití spíš tlumit,“ uvedl Holec pro hospodářské noviny.